Abych se vám představila. Jmenuji se Eliška mám hnědé oči i vlasy. Jsem stydlivka, která ale prosadí svůj názor.
Byl krásný slunný den. Vemu gumičku, stáhnu vlasy do culíku. Vyjdu poprvé z kabiny v kopačkách, které byli staré a skoro rozbité.
Ruce a nohy se mi klepou strachem, že něco pokazím.
Zahajovací písknutí rozhodčího.
Zatím pozoruju své nadané spoluhráče, ale věděla jsem, že na mě přijde řada.
Po chvíli řekl trenér, že půjdu hrát. Vběhnu na hřiště, chvíli se tam motám, ale pak už vím, kde mám hrát.
Najednou mám míč, běžím s ním k bráně. A už jen vidím, jak protihráč jde podrážkou kopačky na mou nohu.
„Auuu" zařvu a lehnu na zem. Penalta! Řekl rozhodčí!! Martin si postaví míč a rozbíhá se. Utíká a góóól!
Vyhráli jsme
A v tuto dobu jsem pochopila, že fotbal není jen hra, ale že je to způsob života.
