Grinning

228 15 1
                                    

Dnes ráno, když jsem vylezl ze sprchy, vše bylo v pořádku:bílé stěny, bílá dlažba, umyvadlo a pult se ztvrdlou zubní pastou. Tři ze čtyř žárovek u zrcadla byly ještě dobré- 100 wattové, jasné, oslepující žárovky v světlé malé místnosti. Jako vždy jsem nestíhal, takže jsem vynechal holení. Koneckonců…líbilo se jí, když jsem se neholil. Přemýšlel jsem o skopových kotletách. Měla by z toho být vzrušená. Prošel jsem kolem zrcadla a všiml jsem si, že se usmívám. Ani jsem nevěděl, že se usmívám. 

Jsem znovu v koupelně před spaním, je večer a něco špatného se stalo se světly. Znovu svítí tři žárovky, ale jejich záře je trochu hnědá a není osvětlený zbytek místnosti. Měl bych sem dát další žárovky z kuchyně. Měl bych, ale nemám čas. Rande bylo na ho*no, zabouchla mi dveře jejího apartmánu. 
Mysleli byste si, že na tváři už nemám ten hloupý úsměv z rána, ale když jsem přišel zpět do koupelny v zrcadle má tvář stále ukazovala úsměv. Když se dotknu mé tváře, necítím škleb, ale je to v zrcadle. 
V hnědém světle je to těžké udělat ale- už jste někdy počítali, kolik zubů jde vidět, když se usmíváte? Opírám se v těsné blízkosti zrcadla. Jeden, dva, tři, čtyři- nevěděl jsem, že má ústa mohou být takhle široká, devět, deset, jedenáct- nemůžu udělat skopové kotlety po tom všem. Koutky mých rtů sahají až k mým uším. Pořád necítím tento škleb. Ale pořád počítám, kvůli zvědavosti. Třicet šest, třicet sedm, třicet osm… 

CREEPYPASTAKde žijí příběhy. Začni objevovat