Černé peří

√11

Druhý den Nath do školy nepřišel. Zmátlo mě to. Stalo se mu na cestě domů něco? Choval se tak roztěkaně, že bych se nedivila, kdyby ho omylem srazilo auto. Nebo jen se po včerejšku neodvážil přijít? To já jsem se kvůli jeho odmítnutí bála jít do školy. Možná moc zoufale jsem koukala na zrzkovo prázdné místo. Když na mé lavici přistála cizí ruka, já i Adrien (co na ní seděl) jsme nadskočili leknutím.

,,Čau Mari!"zvolal Kim. Celá třídá nám chvíli věnovala pozornost, ale hned se zas vrátila ke klábosení. Blonďák něco výhružně zamumlal.

,,Myslel jsem si... Co takhle ty a já o víkendu?"opřel se sebevědomě o lavici a ukázal na mě a pak na sebe. Trochu mi tím nepříjemným chováním někoho připomínal, ale nebudem mu brát jeho obr ego... To by se klukům nemělo dělat, i když si to pár jedinců fakt zaslouží...

,,Nelíbí se mi to...."zavrčel blonďák a zase si založil ruce. Nebýt tu Kim, protočila bych panenkama.

,,Dobře, v kolik?"

,,V sobotu ve čtyři tě vyzvednu."sklonil se ke mně. Hej hej kluku, osobní prostor, to neznáš? Přerušila nás učitelka ve dveřích. Ono se zvonilo?

---

,,Nikam nejdeš!"ukazováčkem ukázal pod sebe, jako když pán volá na svého pejska 'k noze'. Haf haf. Psi koušou, chlapečku!

,,Jasně že půjdu! Kim není špatnej..."dupla jsem si.

,,Přefintěnej egoista, vidělas ty vlasy? Tolik gelu!"ukázal si na vlastní čupřinu. S úsměvem jsem povytáhla obočí. Můj postoj pochopil.

,,No ták... Mluvím vážně!"povzdychl si a svěsil ramena.

,,To ty umíš?"vytáhla jsem z šatníku pyžamo. Je večer, měla bych se jít umýt...

,,Mohla bys mě poslouchat?!"úúú, číča se nám ježí!

,,Hmm...? Ne."odvětila jsem a zamířila do koupelny. Když jsem už skoro vcházela do dveří, blonďák mi je (a to dost hlasitě) zabouchl.

,,Marinette, netřískej těma dveřma!"ozval se táta z kuchyně. Někdo si vysloužil můj vražedný pohled. Snažila jsem se dveře otevřít. On je ale držel.

,,Slib mi, že s ním nikam nepůjdeš!"

,,To ti teda neslíbím!" vší silou jsem se do dveří opřela. Vtom mi to došlo.

,,Ty žárlíš!"neúspěšně jsem se bránila úsměvu. Mari na to kápla!

,,Pff, tos uhodla!"pustil dveře a já se svalila na kachličky. Než jsem se stihla zvednout, dveře se za mnou s ránou zabouchly.

,,Marinette! Říkal jsem, ať s nima tolik netřískáš!

---

Se zavřenýma očima jsem otráveně zabublala do vody. Z drdolu se mi uvolnilo pár pramínků a spadlo do příjemně horké vody. Klid. Žádnej Adrien. Žádný komandování...

,,Nepustím tě s ním!"prudce jsem oči otevřela a škubla sebou, až voda i s pěnou vystříkly na podlahu. Grr, zas bude co uklízet... Naproti mě na okraji vany seděl blonďák.

,,Vypal! Koupu se."snažila jsem se ho vyhnat a nahrnula si k sobě víc pěny. Ještě že jsem si ji do koupele dala!

Ani se nehl. Vzdychla jsem. Byla jsem tak uvolněná bublinkovou koupelí, že se mi nechtělo se kvůli němu rozčilovat. Jinak bych po něm házela všechny šampóny, co tu máme... Není támhleto žiletka? Ta by se dala využít!... Kdyby jím to neprošlo jak vzduchem... K čertu s tím.

,,Prosím, trochu soukromí..."vážně tady škemrám? No Mari, tys teda klesla na pěknou úroveň. Prosebně jsem vzhlédla k blonďákovi. Ten rychle uhl pohledem. Zdálo se mi to nebo rudl?

,,Jen nechci, aby se ti něco stalo,"vydal se ke dveřím.,,přece tě mám chránit, nechci kvůli tobě chcípnout úplně!"dodal rychle, abych to nepochopila blbě a odešel. Přitáhla jsem si kolena blíž ke bradě.

Proč jsem měla z tady toho rozhovoru divný pocit v břiše?