I'm straight [CZ]

28.

Myslím, že už jsem se smíříl s tím, že mám možná rád kluky... alespoň Joshe ano. Stále jsem to nemohl říct, ale chtěl jsem. Nechtěl jsem nálepku, toho co jsem. Bisexuál? Gay? Heterosexuál... s vyjímkou?
Stále jsem byl s Jennou.
Jenna: jak ti je?
Tyler: fajn.
Byla na mě překvapivě sympatická těch posledních pár dní. Bylo to divné, většinou to bylo všechno o ní, většinou mě nennechala mluvit. Byl jsem zmatený.
Jenna: chceš si promluvit?
Tyler: jasně. Přijdeš? Nebo mám přijít já?
Jenna: já přijdu. Rodiče jsou pryč.
Asi za půl hodiny byla u mě doma. Seděli jsme v obýváku, zírali jsme na sebe, až nakonec promluvila.
"Něčím si teď procházíš a já to chápu. Jen potřebuju vědět, co se ti honí hlavou. Nevidím, co se ti děje v hlavě," řekla. Fakt jsem si přál, aby to takhle fungovalo. "Co s námi bude?"
"S námi?"
"S naším vztahem, myslíš si o tom něco jiného než dřív?"
"Ne! Miluju tě," zalhal jsem. Jsem zpátky, nemůžu to říct. Nemůžu říct, že chci Joshe! Nemůžu říct, že ho chci líbat, dotýkat se ho, objímat ho. Prostě nemůžu. Zavřel jsem pevně oči. Cítil jsem její ruku na mém stehně.
"Nevadí mi to, fakt ne... jestli mě nechceš, tak nechci, aby ses nutil se mnou být," řekla. Vydechl jsem, aniž bych věděl, že jsem zadržoval dech, a zatřásl jsem hlavou.