Never again [EDITUJE SE]

8. část - More Than You Know

Ask me no questions, and I'll tell you no fibs...

Nasucho jsem polkla, když se celá Hastingsovic rodina podívala na mě. Stála jsem tam v upnutých džínách a v modré mikině, na níž přímo neonově zářilo slovo 'Hopeless'. Naprosto skvělý způsob, jak udělat dobrý první dojem.

Archie se usmál a jemně mi přejel konečky prstů po paži. Zachvěla jsem se pod jeho dotykem. Nohy jsem měla jako z rosolu. Bylo ticho. Celá rodina si mě nedůvěřivě prohlížela a já si prohlížela je. Archie si odkašlal, ale trapnou chvíli prořízl až Nesson, který se ke mně vrhl s prstíkem v puse a začal něco žvatlat, pak se mi pověsil na nohu a odmítal se pustit. Uvolněně jsem se zasmála.

Archieho matka na mě povzbudivě mrkla a dál se věnovala přípravě snídaně. Její muž se na mě mile usmál a vzal malého Nessona do náruče. Násilím ho oderval z mojí nohy, měla jsem pocit, že tam ten klouček snad přirostl. Zachichotala jsem se a podívala se na Archieho, který se tvářil potěšeně.

"Promiň, říkal jsem jim, ať to nedělají. Ale stejně musel být uvítací výbor. Jsi první holka za posledních pár měsíců, co tu byla déle než pár minut. Moje rodina ty ostatní perfektně odradila," pověděl mi a prohrábl si vlasy, byl evidentně dost nervózní z celé této situace.

Uculila jsem se na něj a z legrace jsem do něj šťouchla. "Mně se zdají moc milí," odtušila jsem a než jsem stihla říct cokoliv dalšího, z kuchyně se ozval křik.

"Snídaně je na stole!"

Zazubila jsem se na Archieho a pomalu jsem se vydala do kuchyně. "Omlouvám se za to, že jsem tu obtěžovala, pane a paní Hastingsovi. Samozřejmě co nejdříve odejdu, jen si posbírám své věci," pověděla jsem jim s opatrným úsměvem a dala si pramen hnědých vlasů za ucho.

Archieho matka - Dorothy, jak jsem slyšela - jen zavrtěla hlavou. "Archie nám vyprávěl, co se stalo. V klidu si tady sedni, najez se a Archie tě potom doprovodí domů. Nemůžeme tě pustit domů samotnou."

"Ale... to není potřeba, paní Hastingsová, vážně. Domů to zvládnu sama a už tak jsem se naotravovala až dost. Nechci být na obtíž, to vůbec ne," vyhrkla jsem a trochu jsem couvla, abych naznačila, jak moc je mi nepříjemné, když jsem zde přespala a ještě bych zde jedla. To nepřicházelo v úvahu, nebylo to ani trochu slušné.

Dorothy se na mě otočila, následovaná záplavou svých ebenově černých vlasů. Darovala mi jeden káravý pohled, který vzápětí nahradila mateřským úsměvem. "Myslím to vážně, Megan, nás ani v nejmenším neotravuješ, už jsem řekla," odvětila s rázným zavrtěním hlavy, "a prosím, říkej mi Dorothy. Přijdu si pak ještě starší, než ve skutečnosti jsem." Mrkla na mě a její smích se rozlehl kuchyní.

"Já osobně bych jí moc neodporoval, dokáže být opravdu přesvědčivá," zahuhlal hlubší mužský hlas ve snaze zamaskovat smích za kašlání. Archieho otec po mně blýskl nevinným pohledem, načež téměř vpáčil malému kloučkovi do úst malou porci něčeho kašovitého. Nesson však obsah svých úst jako na povel vyplivl na své bodýčko. Jeho otec si povzdechl a s odevzdaným výrazem mu otřel bradičku.

Zjevně jsem neměla na vybranou. Jakkoliv mi to bylo proti srsti, dosedla jsem na židli ke stolu a poté, co jsem pípla tiché poděkování, jsem se pustila do připravených vajec a slaniny.

Archie stál opřený o futra a díval se na mě. Vlasy mu neposlušně padaly do očí a on si je neustále odhazoval.

"Ty nebudeš jíst?" tázala jsem se nesměle a naklonila jsem hlavu mírně ke straně.