„Já... já mám strach," svěřila se Debra Brianovi, který jí zrovna klečel u nohou a zavazoval jí tkaničky u ledních bruslí. Chlapec se u toho uličnicky ušklíbl a políbil ji na koleno.
„Neboj, má ledová princezno. Uvidíš, že to nakonec bude veliká zábava," řekl zvesela a pomohl jí vstát. S nadšením jí dovedl až k červenému ledu, z kterého šla trochu mlha a hlavně chlad.
Pro člověka, který prožil celý svůj život v horkém Miami, se zdál tento objekt jak z jiného světa. Debře se rozklepaly nohy. Hrdlo jí sevřela úzkost, a kdyby mohla, utekla by z lední haly ven do tepla na sluníčko. Její přítel ovšem byl tak šťastný, přeci by ho nezklamala, a tak vstoupila na led.
„Neboj, já ti věřím!" křikl se smíchem Brian a zrádně do ní strčil, čímž se Morganiny brusle rozjely a ona zoufale vypískla. Letěla neochotně po rudém ledu celá bledá strachy. Sice nebyla ve smrtelně nebezpečné situaci, ale pro chudáka holku jako by tomu tak bylo. Raději by s taťkou lovila nějaké ty padouchy, než zaboha tohle!
Pak ovšem přišla záchrana, někdo ji chytil.
„Mám tě," uslyšela klidný a známý hlas svého staršího brášky.
„Ach Bože, já se tak bála!" přiznala mu.
ČTEŠ
Sladké sny
FanfictionSoubor několika drabblů z různých fandomů, provázaných jednoduchou otázkou: O čem se hrdinům zdá? Sny jsou zajímavá věc, jsou to zážitky iluzorních hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Zasahující mnohdy tak...
