Černé peří

√12

,,A-adriene?"s ručníkem kolem krku jsem vstoupila do pokoje. Křídloun nikde. Kam mohl jít, mě napadlo až když mě ovanul průvan. Poklop vedoucí na balkón byl dokořán. Jen jsem si povzdychla, vyšplhala na postel a následně na balkón.

,,Co tady děláš?"ze zimy mi naskočila husí kůže. Fakt inteligence jít po koupeli hned ven, fakt že jo, Mari... Adrien tam seděl na zábradlí, jednou nohou pohupoval ve vzduchu, o druhou pokrčenou se loktem opíral. Na vteřinu mě napadlo do něj strčit, ale přišlo mi to moc kruté. Adrien se ke mně neotáčel a neodpovídal mi, tak jsem došla k němu a opřela se o zábradlí. Andílek nám málem ztratil rovnováhu, jak jsem se do zábradlí opřela.

,,Krávo."zanadával tiše a pořád čučel na rozsvícený Notre-Dame. Uraženě jsem nakrčila nos.

,,Jak prosím?"

,,Promiň." jeho omluva mě zaskočila.

,,Od kdy se TY omlouváš?"usmála jsem se. Jemu do smíchu ale nebylo....

,,Brzy chcípnu."

,,Co?!"

,,Moje tělo to nevydrží a chcípnu."zamotala se mi hlava. I když to bylo jen pár dnů, už jsem si to tu bez jeho debilních připomínek nedokázala představit! Zavrtěla jsem hlavou, abych se vzpamatovala.

,,T-tak mám skočit nebo něco takovýho?"to blonďákovi vykouzlilo na tváři náznak úsměvu. Tak teď mám fakt chuť skočit...

,,Čemu bys tím pomohla?"zeptal se mě.

,,Zachránil bys mě a zbělalo by ti další peří!"odtáhla jsem se od zábradlí. Došlo mi, jak jsem naivní... To mu fakt až takhle věřím?

,,A co kdybych tě nechytil?"otočil hlavou a podíval se mi do očí. Úplně jsem viděla ten zelenej plamen. To moje ponížení. S tímhle imbecilem se tu nehodlám dál vybavovat. Nasadila jsem falešnej úsměv.

,,Tak bys chcípnul i ty, hlupáku!"a zamířila k poklopu. Byla mi zatracená zima.

,,No ták, nemyslel jsem to tak, nebuď naštvaná, broučínko!"vší silou jsem poklop zabouchla.

Vzduch naplnil zvuk sypajícího se skla.

,,Šikovná Marinette, šikulka!"

---

,,Co blbneš, jsou teprve tři a ty už se tu líčíš..."zavrtěl nade mnou hlavou a dál zkoumal složení mého šampónu.

,,Holčičí manýry... Vy modelové tohle neznáte?"pokrčila jsem rameny a dál se věnovala make-upu. Chvilku nastalo ticho.

,,Ten šampón jsi koupila kde?"

,,U Vietnamců, proč?"štětečkem s pudrem jsem si přejela tvář. Krásně ten pudr voněl, dalo by se to použít jako šňupací matroš? Šampón letěl do kouta.

,,Hej! Byl docela drahej!"zakňučela jsem a ohlédla se po chudince šampónu.

,,Je děsnej! To co si patláš na ksicht je taky od Vietnamců, že jo?"

,,Ne! Líčení mi nech!"nahrábla jsem do ruky, co jsem pobrala, abych svá nebohá děťátka ochránila před smradlavým zlobrem. Adrien mi je, jako by nic, vyrval z ruky.

,,C-co chceš s nima dělat!?"hele co asi, Mari, jde s nima k otevřenému oknu...

,,NEEE!"zaječela jsem a vyklonila se z okna ve snaze chytit aspoň tu polozaschlou řasenku. Nešťastně jsem se koukala na má děťátka, jak letí vzduchem vstříc tvrdé zemi.

A v tom jsem si všimla Kima, jak se chystá zazvonit.