Probouzím se v měkké bílé posteli. Otevřu oči a prohlídku si svůj fialový pokoj. Z okna vidím moje miláčky - létající koně.....ne budou to jednorožci s křídly, kteří prdí třpytivé duhové obláčky...prostě zajímavější. Moje kouzelné víly mi vlétly do...
Když odešel zanechal po sobě stopu smutku...nemohla jsem tomu uvěřit, že mě prouští? Co se stalo? Mohla jsem být volná, tak proč tu pořád vysedávám? Dostala jsem husí kůži, bolí mě břicho nevím co dál...On to fakt řekl? Čekl mi, že mě propouští? V hlavě mi lítaly různé otázky, ale zatím jsem pro ně nemohla najít odpoveď. To byl sakra divný pocit....měla bych jít...můj mozek mi nařídil abych šla domů, ale tělo mu to nedovolilo. Byla jsem tam jak přikovaná. Proč? Já chci přece domů...Pokoušela jsem si se zvednou a převlíct se do normálního oblečení. Vzala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Udělala jsem lehký make-up a byla jsem připravená odejít. tenhle pokoj se mi zamlouval a teď ho opuštím s těma super věcma...hlavně mi bude chybět holky. Musela jsem se rozloučit, tak jsem šla do kuchyně za Zarou.
,,Ahoj Tori, co pak" usmála se na mě a pak obrátila zrak k vaření. ,,No j-já Jsem volná" řekla jsem a čekala na její reakci. Koukala na mě jak na svatého a pomalu se ke mě blížila. Trochu jsem ucouvla, protože to vypadalo jako by mě chtěla s chutí podříznout. ,,Cože? T-ty seš volná?" byla celkem zaskočená a to celkem je dost. Nebudu lhát...taky jsem byla. Objala jsem ji a špitla ji do ucha: ,,Budeš mi chybět Zaro, jseš ta nejsuprovější bombová holka". Zčervenala a zašpitala mi do ucha: ,,Ty si mi ukázala, že život není jen krutý, byla jsem ráda, že jsem tě poznala...jsem ti vděčná za to, že si mi dávala naději se usmát". Ta slova jsem si schovala zaryla do mozku a byla jsem nesmírně šťasná, že jsem někomu udělala radost. Rozloučila jsem se s ní, udělala selfie a šla za Emily. Dlouho jsem nehledala a už jsem před sebou viděla usměvavou rudovlásku. ,,Ahoj Tori" řekla a posadila se na lavičku a já taky. ,,Musím ti něco říct" obě jsme naráz řekli a dost hlasitě jsme se zasmály. ,,Ty první" řekla jsem rychle než ona, protože jsem věděla, že bude mít tu dobrou zprávu. Najednou místo úsměvu nahodila na sebe smutek. ,,Víš....nevím do kdy tu zůstaneš, ale já jsem se přestěhovala a musela jsem změnit školu...nevím jestli znáš, ale jmenuje se Střední škola Harmony..." byla jsem zaskočená, když mi to řekla....tam jsem přeci chodila já!!!!! Oh můj bože! Měla jsem takovou radost....,,Víš....možná se na chodbě sejdeme". ,,Počkat! Ty tam chodíš?!" vykřikla ze sebe tu radost a měla jsem pocit, že se zbláznila, protože věřte nebo ne přede mnou skákala nějaká rudovlasá žába, která něco kvákala...Zasmála jsem se, ale pak se uklidnila a naklonila se ke mě. Ach..ano, musela jsem ji to říct. ,,On mě propustil, taže jsem v-" ani jsem nedořekla a ona už věděla co jsem chtěla říct. Usmála se od ucha k uchu a já nevěděla co ji v té její duté hlavě lítá. ,,Ty nevíš co to znamená?" zeptala se mě jako bych promeškala výstavu nových kolekcí Calvina Kleina. Zmateně jsem vrtěla hlavou a byla jsem zvědavá co ze sebe vymáčkne. ,,Chodím na tvojí školu, známe se a nejspíš se budem potkávat častěji...a to častěji myslím vždycky!" poslední slovo mi zahučela do ucha a teď jsem záviděla těm co jsem hluchý. Aspoń nemuseli poslouchat ty její křiky radosti....aaa sakra mě praskne ucho!
,,Já musím jít...." a teď jsem si uvědomila, kde to do prdele jsem?! ,,Pojď brácha tě sveze" drkla do mě Em a já ji pronásledovala k černému autu. To auto jsem někde viděla...ale nevzpomenu si kde....to je jedno...poděkovala jsem Em a nastoupila jsem do toho černého vozu. Vůbec jsem neviděla na obličej toho řidiče. Vůbec mi nevěnoval žádný pohled...
Pohled Chrise
Proč jsem musel odvážet nějakou holku, kterou neznám....Emily, drahá sestřičko...užij si zbytek hodin, protože tě jdu vykastrovat! Nechtěl jsem ani na ní podívat, chtěl jsem vidět jenom Victorii. Den je nezvěstná a nikdo o ní neví nic...žádné stopy...ale mám něco co ona asi považovala za duležité....nějaký klíček...přemýšlel jsem od čeho to může být...ale z přemýšlení mě ztrhlo rádio, které rychle měnilo kanály a já se zamračeně kouknul na tu zatraceně protivnou holku. Stuhl jsem...viděl jsem smutnou Tori snažíc naladit radio. Ne Chrisi...sakra ty už máš vidění! Prober se! Zatřepal jsem hlavou a soustředil se na řízení.
,,Kdy tam budeme?" zeptala se ta holka...slyšel jsem ten Toriin jemný hlásek...sakra Chrisi...pitomče...to není Tori! Kouknul jsem se znova na tu holku a obrátil se zpět...co když to je ta Tori? Musel jsem to zjistit...
,,Tak...kam chodíš na školu?" ....Chrisi? Trapnější otázku jsi nemohl najít co?
Pohled Tori
Nevěnovala jsem mu žádný pohled až jsem ho uslyšela...zněl jako Chris??? Ne....Tori to není Chris, on je přece někde ve škole a učí se biologii. ,,Střední škola Harmony" protočila jsem oči a hlavu jsem si opřela o okno. Co tátovi řeknu? Začala jsem mít mráz po zádech a udělalo se mi špatně. Až dorazím...budu mrtvá...DOSLOVA mrtvá....
Jak si užíváte volno? Já teda fantasticky--->
1. není škola
2.můžu si dělat co chci
3. budu dělat špagety!!!!
4. Jsem doma v teplíčku
5. Neotravujou mě zprávy typu: Co jsme měli za úkol? Píšeme něco?
AAAA za 6. mám skvělého velikonočního sluhu....moc díky bráško...taky tě mám ráda
