Sirotek mafie

Rodina

Jmenuji se Antonio Un Dono Celeste. Narodil jsem se v malém městečku Vieste v jižní Itálii do bohaté a početné rodiny. Jako malý jsem nikdy nepřemýšlel nad tím, proč mám tolik strýců různých národností.

Nepřemýšlel jsem ani nad tím, proč mě matka často zamykala do sklepa společně s mojí mladší sestrou Gaiou. 

Neměl bych o tom mluvit, ale neubráním se pocitu, že můj otec je krvelačná zrůda. Za život napáchal víc škody než užitku a jeho děti po něm budou muset tenhle "bordel" uklízet. Můj otec je Kmotr. Ne kmotr nějakého děcka co se nechalo pocákat svěcenou vodou v kostele. Kmotr největší mafiánské rodiny v celé Itálii. 

Má svůj byznys a i máma kolikrát chtěla aby se všeho vzdal. Bála se o nás. Jenže to nelidské hovado dál ohrožuje naše životy. Mám strach o mámu, protože celé noci nespí. Strach o rodinu jí nenechá v klidu usnout.

,,Tony, jsi v pořádku?" vytrhla mě Gaia z přemýšlení nad další větou do mého deníku. Ani jsem nezaregistroval, že je u mě v pokoji. ,,Slíbil jsi mi to štěně k narozeninám." pokračovala. No jo.. to štěně. Úplně jsem na to zapomněl. V naší rodině je tradice, že prvorozená dcera vždy dostane ke svým dvanáctým narozeninám psa. - Nevím kdo to vymyslel, ale já nemůžu mít ani křečka-.

Vyhnal jsem Gaiu z pokoje a sundal si triko od pyžama. Zrcadlo mi odhalilo moje žebra, na které byl nedávno vytetován nápis "il diavolo nell'anima, cuore d'angelo" (Ďábel v duši, srdce anděla)

Seběhl jsem schody do přízemí a tam už čekala mamka. Má opravdu krásné oči, jen škoda těch černých kruhů pod nimi. ,,Vyspal ses zlato?" zašeptala a napila se kávy. Jen jsem jí objal se slovy ,,Jedeme pro toho psa, později si promluvíme, arrivederci mamma". Nestihla ani odpovědět.

Tak moc jsem litoval toho, že jsem nezůstal s ní. Že jsem jí neřekl všechno co jsem jí chtěl říct. 

Z příjezdu domů si moc nepamatuju. Jen černé auto se zatmavenými skly, které smykem odjíždí od vchodových dveří. Pochopil jsem to v té chvíli, když jsem viděl vyražené dveře. ,,Mami!" zakřičel jsem a rozeběhl se dovnitř toužíc po odpovědi. V tu ránu jsem věděl, že celý život neměla strach pro nic za nic. 

Její zohavené tělo leželo v kuchyni přesně tam, kde jsem jí naposledy objal. Krev byla na podlaze, sporáku, kuchyňské lince a pár kapiček i na stropě.

,,Zlato jdi zadním vchodem ano? Přijdu za tebou nahoru a vezmi i Bonnie ať nezůstane v autě sama." přehrával jsem kvůli Gaie. To všechno proto, aby neměla šok. Mezitím jsem v duchu panikařil. ,,Kam dám tělo. Co mám sakra říct Gaie. Co se stane až se to dozví táta." běhalo mi hlavou.

,,No jo vlastně. Kde je sakra táta?" šeptal mi mozek. Na to ale není čas. Jdu do kuchyně a najednou si všímám písmene na mámině krku. Teď už chápu proč se táta už pár dní neukázal. Bylo to velké tiskací E. Tak se podepisovala jen jedna rodina. E jako Eduardo Un Dono Celeste. Můj otec.