Tajemství z minulosti✔

Škola

Seděl jsem v tmavé místnosti. Někde bylo malé světlo, které se odráželo od zrcadel v pokoji. Nikde nebyl žádný východ, jen zrcadla. Ani svůj odraz jsem v nich nenašel. Začal do pokoje pronikat kouř a za chvíli ho následovaly i plameny.

Celý den jsem se jí snažil sledovat. Ráno, než začala škola mi zmizela. Ve třídě, když se představovala, vytvořila pozdvižení, po kterém se mě každý ptal 'Kdo to sakra je?!', ale vždy jsem odpověděl 'Nevím, o sobě nemluví, můžu být rád, že mi řekla své jméno.'. Pak se přestali ptát. Kámoši: Sam, Adrien a Driven se pokusili z ní něco vytáhnout, když odcházela ze třídy ani se neohlédla, když na ni volali 'Chceme tě jen poznat' bez dvojsmyslů, samozřejmě. Když jsem ji viděl ve společnosti Daisy a ostatních 'dokonalost sama' tak jsem jí chtěl pomoc. Jako princ na bílem koni zachrání princeznu před nebezpečím, ale když jsem za rohem poslouchal, málem jsem se neudržel smíchy. To jak se na konci představila, neskutečné.

,,Ale, naše milá Daisy dostala košem od nováčka." začal jsem se jí vysmívat.

,,Tady aby si někdo dával pozor na svou pozici." ozval se za mnou Sam. Sam je hnědovlasý, vysoký a velmi rád provokuje. Pak se objevil zbytek kluků. Driven je tichý, ale ne hluchý, ví kdy a co má říct. Adrien je machr, ale upřímně, na mě nemá. A pak Malcolm s Erikem.

,,Nebojte se." začala se bránit Daisy ,,Tohle není nic, jen zmatená a ztracená ovečka z vidlákova bůh ví odkud. To není problém. Jen kamínek na cestě." holky se zasmály a odešly.

,,Co budeš dělat, Dawe?" ozval se vedle mě Malcolm.

,,A co bych měl dělat!" zeptal jsem se nechápavě.

,,Ale prosím tě." přidal se Adrien ,,Máš jí pod střechou od pátka a nic? To to necháš jen tak?"

,,Třeba na ni nemá. Možná se bojí."

,,Drivene, vážně si ti myslíš? Jen jsem ji nechal vydechnout. Mám ji tam, kde ji chci mít. Žádný strach pánové, takhle ztracena ovečka bude moje." usmál jsem se výtězně.

,,To je David, kterého známe." pochválil mě Erik. Jen jsem se ušklebil a šel na hodinu.

Po cestě jsem potkával holky. Úsměv a mám jakoukoliv z nich. Brzy mezi ně bude patři i Diana. Co jsem si myslel? Že by jí někdo udělal ty šílené jizvy? Ty má nejspíš po operaci.

Většinu předmětů jsme měli společnou, ale některé jsme měli odlišné. Já se připravoval na právníka a ona na psychologa. Nevím kde k tomu přišla, ale mohla jít na horší věci.

Když procházela po chodbách každý se otočil. Kluci se sázeli, kdo ji uloví jako první a holky se s ní chtěly začít bavit. Ale ona je totálně ignorovala, jaky by tam nebyli. Ale jakmile mě spatřili ostatní kluci, tak se stáhli. Nemám tu přezdívku Lovce pro nic za nic. O víkendu jsem měl slabou chvilku ale teď jsem zpět.

,,Ahojky, mohu si přisednout?" nečekal jsem na odpověď a sedl si naproti Dianě. Byli jsme v jídelně, je čas oběda.

,,Jako by ti záleželo na odpovědi." řekla lhostejně.

,,Ale copak kočičko? Špatný den?"

,,Ne jen jsi mi dokázál, že lidi jsou všude stejní." odpověděla tiše, ale rázně. Zvedla se od stolu a odešla. Běžel jsem za ní a zastihl jsem jí až na chodbě.

,,Copak jsem proved?" ptal jsem se nechápavě.

,,Technická otázka. Myslíš si, že jsem slepá, hluchá nebo úplně blbá?" začala pěkně z ostra.

,,Nevím o čem to mluvíš." začala mě štvát, ne-li hůř.

,,Opravdu? Vážně myslíš, že neslyšim, jak si ostatní šeptají o tvém 'lovu'? Jak se kluci na mě dívají, ale hned jak se objevíš ty, tak stáhnou ocasy a mizej? Jestli si myslíš, že mě získáš chováním 'milý kámoš doma a parchant ve škole', tak na to zapomeň tak rychle, jak tě to v tvé malé hlavince napadlo!" vykřikla na mě a odešla si. Co to jako mělo být!?

Zbytek dne jsem ji nenašel. Vždy se vypařila jak pára nad hrncem. Ostatních jsem se ptát nechtěl, kde je, už tak se drby začaly šířit.

,,Ahoj Davídku." zacvrlikala vedle mě Tereza.

,,Copak potřebuješ?" odpověděl jsem otráveně.

,,Ale copak? Ovečka ti dala košem? Máš přece mě. Já tu jsem vždy pro tebe."

,,Jak bych mohl zapomenout." opřel jsem se loktem o skříňku a druhou ruku si zastrčil do kapsy u ryflí.

,,Já vím, že ty nikdy." usmála se a až moc se blížila. Ne, ty jsi až moc snadná.

,,Promiň, třeba někdy jindy. Bude hodina." a mizel jsem.

Při hodině základ práv, jsem přemýšlel nad jednou věci. Začalo mi to vrtat hlavou od rozhovoru s Daisy.
Tohle není nic, jen zmatená a ztracená ovečka z vidlákova bůh ví odkud. Z vidlákova. Ani nemám párů odkud je. Vím, že odněkud ze střední Evropy, ale to je vše. Otec a Jitka mi nic neřekli a pochybuju, že mi to Dý sama řekne, obzvlášť po dnešním obědě. Nějak to ale musí jít. Pozvu k sobě dneska Erika, není jen skvělý DJ, ale je skvělý i přes počítače.
Diana má svého ajťáka, co si nás vygooglil, tak teď se na ní podíváme do hloubky my.

Utrhl jsem kousek papíru a poslal ho Erikovi se vzkazem, ať se po škole staví. Poslal jsem ho přes Malcolma, ten to chtěl poslat dál Erikovi.

,,Pane Fernandesi, pokud máte čas posílat zamilované vzkazy panu Virtnovi, tak určitě můžete odpovědět na moji otázku." Sakra.

,,Pardon, ale Malcolm není můj typ. Sorry kámo." mrkl jsem na Malcolma a ten předstíral pohled smutného štěněte.

,,To nějak rozdejchám. Zajdu si na manikůru a budu v pohodě." celá třída výtlem. Malcolm rád vtipkuje. Když se pan Williams snažil třídu uklidnit, Malcolm poslal Erikovi zprávu. Přivývl. Skvěle.

,,Pánové, když tak rádi vtipkujete, proč nepůjdete pobavit i pana ředitele." řekl pan Williams přísně. My jen pokročili rameny, sbalili si věci a odešli ze třídy.

,,Tak zítra?" zeptal se mě Malcolm.

,,Jo jasně, čus."

,,Čus." a už si to mířil ven ze školy. Pan Williams je super učitel, nekontroluje totiž jestli k ředitelovi půjdem nebo ne. Když se to zjistilo a někdo chtěl zmizet dřív, tak udělal, malý přestupek a šel si za chvíli zvesela domů.

Já šel před třídu, kde měla Diana hodinu, ale nebyla tam. Nikdo tam nebyl. Zaslechl jsem hudbu tak jsem ji následoval. Zavedla mě k hudebně. Vstoupil jsem a nevěřil tomu, co vidím.