I'm straight [CZ]

29.

Nemohl jsem tomu uvěřit.
"Proč jsi na mě najednou tak milá? Jako vážně, za celý náš vztah si mě nenechala mluvit a teď... vypadá to, jako by ses začala opravdu snažit," řekl jsem naštvaně. Myslím, že jsem byl naštvaný na sebe, ale přenášel jsem to na ni.
"P-promiň. Mám o tebe strach."
"Jo, já vím! Všichni mají strach. Strach. Strach, to jsem za pár měsíců slyšel víckrát než v celém mém životě. Všichni se o tebe zkurveně bojíme," nikdy jsem nemluvil sprostě. Naštvalo mě to tolik, že jsem chtěl říct každé sprosté slovo na světě.
"Já-já..."
"Mám rád Joshe," můj hlas se zlomil. Cítil jsem, jak se mi z očí valí slzy. Nemělo mě to tak rozesmutnit. Jsem gay, a co? Možná jsem bi... nebo tak. Tak co? Koho by to mělo zajímat? Mě ne. Slzy se mi valily z očí a já byl překvapený, že jsem to konečně řekl nahlas. Najednou ze mě spadla velká tíha. Jako kdybych se už netopil. "Mám rád Joshe," řekl jsem znovu. Její obličej říkal, že je za mě šťastná, ale viděl jsem, že jí to zlomilo srdce.
"Jsem za tebe šťastná, Tyi," řekla a sundala ruku z mého stehna.
"Promiň," omluvil jsem se
"Nemůžeš to změnit," řekla, setřela slzu nejdřív mně a pak sobě. Vstala, dala mi pusu na tvář a odcházela. "V-ví o tom Josh?" Ještě se otočila s rukou na klice. Zavrtěl jsem hlavou. "Dobře..."