Černé peří

√13

,,A-ahoj Kime!"otevřela jsem prudce dveře. Nechala jsem ho tam chudáka čekat dobrých pět minut, než jsem se i bez většiny líčidel dovedla k dokonalosti (ale ta polozaschlá řasneka mi fakt chyběla...). Byl vytrvalej, za tu dobu neodešel. Všimla jsem si jeho barevnejch vlasů. Ups!

,,Ukaž, pojď sem!"beze slova poslechl a přišel. Postavila jsem se na špičky (je zatracené vysoký) a vypucovala jsem mu vlasy od očních stínů. S tou duhovou hlavou vypadal... Legračně...

,,Brouk?"zeptal se nechápavě.

,,Ne, jen ti někdo na hlavu vykydl oční stíny."párkrát si projel vlasy a neřešil to. To ale ničemu nepomohlo, protože zrnka stínů se přilepila gelem. Proč si všichni musej gelovat vlasy!?

,,Už je to v poho?"

,,A-ale jo."zalhala jsem. Nechtěla jsem tohle řešit celou schůzku.

,,Kam teda půjdem?"zeptala jsem se a jeho duhové vlasy úspěšně ignorovala. To byla fuška, vám povím...

,,Ke mně."strčil si ruce do kapes. Trochu mě to zaskočilo, v domě kluka jsem nikdy nebyla... Ale jen jsem nad tím pokrčila rameny. Vše je jednou poprvé. Zaklapla jsem vchodové dveře a vydala se za Kimem.

,,Buď opatrná."blonďák, co si vedle mě poletoval, se snažil Kima zavraždit pohledem. Kámo, nějak ti to nejde! Komandoval mě jak malé děcko.

,,Jak daleko bydlíš?"nebudu vám lhát, už mě bolely nohy. Kluk se usmál, jako by byl myšlenkami jinde.

,,Kousek, támhle za rohem."koukla jsem se směrem, kterým pokynul. Wow, aniž bych si to uvědomovala, procházeli jsme bohatou čtvrtí!

,,Pff... To bude zas nějakej rozmazlenej frajírek..."usoudil blonďák, co asi taky myslel na to samé, co já. Adriene, sereš si do huby, víš to? Zahli jsme za zmíněný roh.

Přede mnou se rozprostřela velká zahrada a starobylá vila, která by se spíš hodila na venkov než do centra Paříže. Kim mi s potutleným úsměvem zaklapl údivem otevřenou pusu.

,,Marinette nám slyší na penízky, jo? Víš, že jsem slavnej model a takhle nějak vypadá moje podzimní sídlo?"prskal Adrien. On fakt žárlil!

,,Pojď dál!"pobídl mě hnědovlasý kluk a otevřel  kovanou branku.

---

,,Copaks naplánoval?"zeptala jsem se, když jsem dosedla na měkkou sedačku. Opravdu pěkně zařízenej bejváček...

,,Nic. Kolu?"rozvalil se vedle mě Kim a nabízel mi plechovku limonády. Nepil z ní před chvílí?

,,Heh... Díky."plechovku jsem přijala. Napila jsem se nápoje a tiše škytla. Ten mamlas vedle mě to naštěstí neslyšel. Ta kola chutnala nějak...

Divně.

Kim mi plechovku z ruky vzal a položil ji na stolek. Pořád jsem v puse převalovala pachuť koly.

,,Něco se děje?"jeho obličej se přibližoval.

,,N-ne, všechno v pohodě!"zamávala jsem před sebou rukama a získala si tím trochu osobního prostoru. Kima to ale neodradilo a přisedl si blíž. Ruku položil na opěradlo gauče a po té na moje rameno.

,,Řekni mu, ať jde od tebe!"zaprskal znova Adrien a jak nazlobeně roztáhl křídla, shodil rodinou fotku na krbu. Kim přitom zvuku sebou škubnul, ale pak se mi dál věnoval. Nechtěla jsem hysterčit. Sice to nebylo rozhodně příjemné, ale přežít se to dalo. Ucítila jsem na stehně cizí ruku.

,,K-kime?"roztřeseně jsem ji vrátila zpátky tam, kam patří.

,,Ale no ták, Mari! Od čeho jsme tady?"chtěla jsem couvnout, ale pevně mě držel. Jeho ruka, kterou jsem sundala ze svého stehna, mě uchopila za bradu a natočila tváří tvář k němu. Polkla jsem. Už při odchodu z domu mi to mělo být divný...

,,Neodporuj..."už se tolik neusmíval. Začal se ke mně přibližovat. Věděla jsem, co bude následovat! A to jsem nechtěla! Ne, první pusu ne!

,,Adriene!"zaječela jsem spolužákovi do obličeje. Kde je ten křídloun, když ho potřebuju!?!

,,Ts, jakej Adrien? Holka, já jsem Kim!"oj, trochu se naštval...,,Adrien, pche... Takový hnusný jméno..."odplivl si a trefil se přímo do plechovky, která se zakymácela a pak převrátila. Její obsah se vylil jak na stůl, tak na podlahu. V tom Kimovi jedna přileletěla. Adrien se narovnal a zatřepal rukou, kterou teď Kimovi vrazil.

,,Ji si urážej, jak chceš, ale mě nech na pokoji, kreténe!"nebýt tak vyděšená, plácla bych se vší silou do čela. Díky Adriene... Fakt díky.

,,Ty děvko!"zařval spolužák. Na tváři měl jasný otisk pěsti.

,,Takhle mě mlátit NEBUDEŠ!"uchopil mě za zápěstí a surově mi s ním zakroutil. Kníkla jsem bolestí. Děkuju Adriene, fakt děkuju!

Kim mi následně ruce zkroutil za zády. Bolestí jsem sykla. Začala jsem sebou házet, až se mi z culíků uvolnilo několik pramenů. Adriene skara! Kde si jako myslíš, že jsi?! Máš mě chránit, ne?

I přes moje kopání mě dotáhl ke dveřím do sklepa a tam mě shodil ze schodů. Chvíli jsem se z nich kutálela. Naštěstí schodiště nebylo nijak dlouhé a tak jsem vyvázla jen s pár modřinami. Zvedla jsem se na loktech a vypustila slzy. Adriene... Kde sakra seš? Za mnou kdesi v rohu sklepa se ozval slabý známý roztřesený hlas.

,,M-marinette?"