Fragile Rose II

~1~

Chloe

„Dobrou noc, skleníková růžičko."

Ležela jsem v posteli a před očima měla obrázek muže, který dorazil krátce po poledni.
S ležérním výrazem se odlepil ode zdi, o kterou se opíral, když jsem konečně seběhla dveře a otevřela.

„Kdo jste?" Pobaveně se usmál, potáhl si cigarety a natáhl ke mně ruku. „Zayn Malik. Obchodní partner tvého otce. Hádám, že ty jsi Chloe." „Jo... Táta tu není, před chvíli odjel. Někdo mu volal, asi něco akutního." „Aha. Nemohla bys mu zavolat, kdy se vrátí?" „Proč mu nezavoláte sám?" Začínala jsem litovat, že jsem na sebe nenatáhla tepláky.
Bez známky studu, mě skenoval pohledem.
„Rád bych, ale zapomněl jsem si mobil. Je dost možný, že mi volal, že je pryč, ale..." Trhne ramenem a rozhlíží se, kam by mohl hodit nedopalek.

„Schovka?" „Občas se hodí, ne?" S úšklebkem kývne a hodí do kovové krabičky, kterou ukrývám pod jedním z květináčů u dveří, nedopalek.

„Hodná holka, co?" „Prosím?" „Ostatní nedopalky jsou bílý, takže lehký cigára... Tatínek tě popsal, jako slušnou, hodnou holčičku a ty přitom taková nebudeš, co?" „Soudíte podle cigaret?" „Tatínkovy holčičky asi nenosí tanga a nemají nad zadečkem tetování." Nechápavě na něj pohlédnu. Jak tohle ví?!
„Zrcadlo, princezno." Zavrčím a obrátím hlavu. Leze mi celý zadek, pod snahou, aby nebylo nic vidět zepředu, jsem ukázala zbytek.
Pobaveně se uchechtne a prohrábne si vlasy. Střelí pohledem kamsi do boku a znovu stočí pohled k zrcadlu za mnou.
„Dokonalá prdelka. Nechceš se na chvilku obrátit?" „Zavolám tátovi a přijdu vám říct!" „Jsem Zayn, princezno, nemusíš mi vykat." Odfrknu si a nechám jej stát za dveřmi. Milý přístup...

„Tati? Kde jsi?"
„Děje se něco, holčičko?"
„Je tu tvůj obchodní partner. Pan Malik. Zayn Malik."
„Volal jsem mu, že schůzku přesuneme... Nebral mi to. „
„No, on říkal, že jsi mu možná volal, ale zapomněl mobil."
„Achjo... Zlato, vezmi jej dál, dej mu něco k pití, tak za hodinu budu zpátky. Kdyby byla změna, zavolám ti."
„Dobře."

Už oblečená, jsem šla otevřít. K uším se mi doneslo zoufalé zafunění.

„Ale no tak...!" Pohoršeně na mě pohlédl, já ustoupila ode dveří.
„Máte jít dál, táta se tak za hodinu vrátí. Dáte si něco k pití? Kafe? Čaj? Vodu? Minerálku?" „Co si dáš ty?" „Džus?" „Ok, to zní dobře." Pochybovačně jsem mu pohlédla do zad, když prošel do domu. Skopl boty k ostatním a jako kdyby to tu dobře znal, zamířil ke kuchyni.

„Kde je Stella?" „Má voln- Jak ji znáte?" „Princezno, už jsem ti řekl, abys mi tykala. A znám ji. Pracovala u mě, ale odstěhoval jsem se, tudíž vyprat a něco si uvařit, zvládnu sám. Doporučil jsem ji tvému tátovi." „Aha... Říkala, že ji sem někdo doporučil. Je fajn."

Zatímco jsem přelévala džus do sklenic, v hlavě jsem počítala, jak dlouho s námi Stella je. Po smrti mámy se tu vystřídalo několik žen, co se o mě a dům staraly, ale všechny pak vždy odešly. Nepátrala jsem po důvodu, bylo mi bez nich líp do doby, než jsem poznala Stellu.
Bylo mi skoro deset a táta mi ji představil týden před mými narozeninami. Dala mi plyšáka, objala mě a řekla, že budeme kamarádky.
Už jsme jimi byly sedm let...

„Krásko, nad čím dumáš?" Za zády jsem pocítila tělo muže, utrhl papírovou utěrku a utíral spoušť, kterou jsem způsobila.

„Kolik ti je?" Vydechla jsem poněkud roztřeseně. Ale... Když mu mám tykat, tak fajn.
„Cože?" „Počítala jsem, jak dlouho je Stella s námi. Sedm let... A ty vypadáš, že máš sotva pětatřicet."
„Je mi třicet, Chloe. A Stella mě vychovala. Řekněme, že moji rodiče neměli rodičovství za důležité a bylo jim jedno, co já..." „Aha... A s mým tátou, ses poznal jak?" „Hledal jsem si práci. Stella mi půjčila peníze na byt, kde jsme bydleli spolu, já během těch měsíců dodělal školu a tvůj táta do mě vrazil po neúspěšném pohovoru s jeho kolegou. Nějakej Jeffrey Mood, jestli ti to něco říká." „Jo, to je pěknej debil." Kývl a stále se neměl k tomu, aby se ode mě někam posunul.

Uvěznil mě mezi svým tělem a linkou. Očima se usmíval a něžně mi zastrčil pramen vlasů za ucho.

„Byl jsem v ráži a seřval chlapíka o několik let staršího. Jenže místo toho, aby se naštval, jsem si jej získal. Nabídl mi práci, já jemu pomoc pro výchovu jeho holčičky. Stella mi nechala byt, odešla k vám a já během roku pod vedením tvého táty, se vyšplhal na dost vysoké posty. Po dalších letech, jsem už nepracoval pod tvým tátou, ale sám za sebe a dostal nabídku pro obchodní partnerství." Kývnu a on se skloní.

„Na to, že se neznáme, jsem ti řekl hodně. Co mi řekneš ty, kočičko?" „Abys mě pustil?" „Proč? Nelíbí se ti to?" Mlčím, uhnula jsem pohledem, pak na něj pohlédla naštvaně. Začal se smát a na krku mě zastudil jeho teplý dech.

„Vědět, jak jsi sexy, přišel bych dřív. Kdy že se Alan vrací? Stihneš mi vykouřit?" Vytřeštila jsem na něj oči a vší silou jej odstrčila.

„Hádám, že když víš, kde je kuchyně, tak i do obyváku trefíš. Táta by měl za chvíli dorazit!"

„Chloe! Pojď dolů!" Do patra se nesl tátův hlas. Přijel zhruba před třemi hodinami a až teď, se ozval.

„Ano, tati?" Naštvaně jsem semkla rty. Na pohovce stále seděl Zayn. Za zády táty, mi věnoval drzý úsměv a vytáhl se na nohy.
„Chtěl bych vás seznámit. Zayn říkal, že jsi ho sem uvedla, dala mu pití a utekla jsi nahoru. Stydlíne."

Silou vůle, jsem se plaše usmála a natáhla k Zaynovi ruku. S mrknutím mi ji stiskl a výrazem hodného strejdy, nabídl tykání.
Další hodinu jsem tam s nimi musela sedět, poslouchat jak si notují na osoby, se kterými obchodují a když už se měl Zayn konečně k odchodu, zvonil tátovi mobil. S omluvným; „Toto musím opravdu vzít. Zítra se domluvíme co dál, Zayne. Díky a měj se." Odešel, a na mně zbylo vyprovodit Zayna.

„Sbohem." „Nebuď tak zlá." „Nejsem zlá." Začínala jsem mít pocit, že úsměv, který umí, je jen pobavený nebo drzý.
Pohlédl za moje záda a spiklenecky se sklonil.