Přitahnu si kolena k sobě a pozoruji okolí. Po me levé straně se rozpíná starý hřbitov s rozpadlými hroby. Jediné, co je zde ještě živé jsem já, jarní květiny a staré ale velmi staré stromy.
Nic mě nenapadá. Popravdě ani nepremýšlím. Moje mysl je prázdná.
Můj pohled se odtrhne od rozkvetleho stromu, když uslysím podivný zvuk praskajícich větví. Chvíli pozoruji, co se bude dít.
Nic, nic se neděje.
Nebo vlastně ano, děje. Začíná se zvedat vítr a malé kapky deště dopadají na mou suchou a světlou pokožku.
ČTEŠ
Unloved /Jikook/ p o z a s t a v e n o
FanfictionMám rád způsob, jakým se mě tam dotýkáš... Mám rád způsob, jakým mě taháš za vlasy...
