Forever For You

Part Five

Thomas

Sluneční paprsek prosvítal přes škvíru na žaluziích. Jako naschvál tento paprsek směřoval přímo mně do očí. Převalil jsem se na druhou stranu, aby mě tato 'náhoda' nechala ve sladké nevědomosti alespoň pět minut. Nevyšlo to. Usnout už se mi nepodařilo.

S elegancí energické kobylky jsem se posadil. Nevypočítal jsem si ráz mého vyhoupnutí a skončil jsem na zemi mého nového pokoje. Alespoň, že tu mám koberec.

Zvedl jsem se a ustlal si po sobě postel. Šel jsem ke skříni a hledal jsem věci na sebe. Nakonec jsem zvolil volnější černé tepláky a výrazně červené tričko s krátkým rukávem.

Poté jsem se vydal do koupelny, abych ke snídani nepřišel jako neandrtálec. Po zkulturnění jsem tedy seběhl dolů do kuchyně a začal si připravovat něco k snědku.

V lednici a skříňkách již bylo nakoupeno. Tím líp pro mě. Připravil jsem si ingredience na citronovou bábovku, která nezabera tak moc času. Na to, že tu jsem teprve první den, nepočítaje den příjezdu, tak se tu celkem vyznám. V podstatě je tu vše podobně jako v našem předešlém bytě.

Po dokončení těsta jsem šel hledat formičku. Poté už jsem těsto ve formičce dal do trouby a nechal péct. Na jídelní stůl jsem dal dva talíře a dvě sklenice. Mléko jsem vyndal z lednice, aby zteplalo, protože s maminkou máme problémy se zubní sklovinou a dělá nám problém chlad na dásních a zubech.

Nechtělo se mi čekat v kuchyni než se bábovka dodělá a tak jsem šel zpět do pokoje a začal si prohlížet ještě neprobádané části.

Na různých místech po pokoji byly rozmístěny dřevěné mohutné rámy. Můj smysl pro viditelnost musel nejspíš včera vypnout. Sedl jsem si na postel a začal si prohlížet rám za postelí. Vypadal skoro až ztrouchnivěle. Je zvláštní, že ty trámy nenechala maminka vyměnit. Staré věci nemá moc v oblibě.

Ze zvědavosti jsem se šel podívat na pokoj pro hosty, jestli jsou ty trámy i tam. Jediné, co jsem tam spatřil, byli stopy po trámech. Přišlo mi to trochu divné, ale třeba se ty trámy hodili při tvoření mého pokoje. Vrátil jsem se na původní místo, tedy na postel, a začal znovu trám zkoumat. Něco mi říkalo, že se na něm ukrývá cosi jen pro mé oči. Bohužel jsem ale nic nenašel.

Sešel jsem dolů a šel zkontrolovat bábovku. Přišel jsem celkem brzy. Nicméně už jsem po zbytek čekání zůstal dole. Nechal jsem bábovku chladnout a po pěti minutách čekání jsem se odebral do ložnice maminky. Zaklepal jsem a čekal na svolení vstoupit. Poté jsem jen mamince oznámil, že jsem upekl bábovku a počkám na ní dole. Maminka mi řekla, že za chvilku přijde.

Dole jsem bábovku začal pomalu rozkrajovat. Dal jsem tři dílky do tvaru květiny na talíř mamince. Tak ji vždy měla ráda. Na svůj talíř jsem si dal jen dva kousky. Přeci jen bylo osm hodin a za dvě hodiny bude svačina.

Slyšel jsem kroky ze schodů. Maminka se s mírným úsměvem na tváři posadila na židli. "Jakpak jsi se vyspal v novém domově?", optala se mě. "Vcelku dobře. Nečekal jsem až tak pohodlné spaní. A jak jsi se vyspala ty?", odpověděl jsem jí se stejnou otázkou. "Taktéž, jen jsem si zvykla na hluk z ulice a tady bylo až příjemné ticho.", odpověděla. "Chutná ti bábovka?", zeptal jsem se. "Jistě. Od Tebe vše." To mě potěšilo. S maminkou jsme si poté jen sdělili plány na dnešní den a odešli každý tam, kam jsme potřebovali.

Maminka dnes půjde prozkoumat okolí obchodů a vyřídit poslední papíry do práce. Já se půjdu podívat po zdejším okolí. Nejlepší by bylo zjistit, jak se dostanu do školy, kde je knihovna a kde dělají ve zdejších kavárnách i čajovnách nejlepší nápoj.

Zašel jsem si do pokoje a našel si vhodnější oblečení. Našel jsem tmavě modré džíny a červené tričko s krátkým rukávem. Dále pak jen mikinu stejné barvy s kapucí. Do kapsy jsem si dal svůj mobil a nově přidělené klíče od domu, abych se mohl dostat zpět.

Vyšel jsem před dům a rozhlédl se kolem. Hned u vchodu přišlo první dilema. Mám se vydat vpravo či vlevo? Po zhodnocení situace jsem se rozhodl vydat se vlevo.

Na konci mé ulice jsem se zastavil a rozhlédl se kolem. Napravo se nacházela další ulice s domy. Od mamky jsem věděl, že tudy bude následovat má cesta do školy. Nalevo byl plot s cedulí, která značila, že po vstupu na ohraničené území se dostanete na pozemek s názvem Liberty Park. Mám přírodu rád, ale příroda jaksi nemá ráda mě. Proto jsem se vydal na další prozkoumávání zdejšího okolí.

Domů jsem se dostal kolem šesté hodiny večer. Byl jsem unavený z té dlouhé procházky. Maminka měla v botníku své baleríny. Já si své boty taktéž odložil do botníku a vydal jsem se maminku hledat. Našel jsem jí v obývacím pokoji s miskou křupek na klíně. Koukala se na její oblíbený seriál. Pozdravil jsem jí, aby o mně věděla a po její reakci v podobě kývnutí jsem se odebral do svého pokoje.

V pokoji jsem si připravil oblečení na zítřek, abych ráno moc nezmatkoval. Připravil jsem si věci na spaní a odebral jsem se do koupelny. Po koupeli jsem si lehl do postele.

Zadíval jsem se na trám za postelí. Pořád mě to k němu táhlo. Bříšky prstů jsem po něm přejel. Po mém doteku se kolem prstů rozvířil prach a já jsem spatřil jemně vyrytý nápis. Stálo na něm "Jednou se každý dočká své spásy.". Nápisu jsem zcela rozuměl, ale zároveň si ho mohu vyložit jinak než někdo další. Nejspíše ho sem vyryl původní nájemník či majitel tohoto domu. Ještě chvíli jsem se na nápis díval, ale potom jsem myšlenkami zabloudil k zítřejšímu dni. Zítra půjdu do nové školy. Je jisté, že se u mě objeví nervozita, ale to jsem teď řešit nechtěl. Vypnul jsem světlo a nechal se unášet do říše snů.