LITTLE THINGS |N.H|

PROLOG

***

Procházela jsem se večerním Cardiffem s kávou v ruce, se sluchátky v uších a nehledě na to, kolik je a kde bych právě teď měla být jsem si to užívala. Dobře, možná bych se opravdu měla vrátit, ale proč si neužít a proč jim nepřidělat trošku starostí. Došla jsem k malému parčíku u předměstí. Posadila jsem se na lavičku a kávu si položila vedle sebe. 

Začal mi vyzvánět mobil a já si uvědomila, že jsem očividně v problému, zase. Neochotně jsem vyhrabala z kapse mobil, odpojila sluchátka a hovor přijala.

,, Oh, ahoj Lou." Křečovitě jsem se zasmála a v napětí čekala co bude dál. 

,, Kde zase lítáš? Za deset minut začínáme a já vůbec nestíhám." Bože, jak jsem to mohla dopustit. 

,, Už jsem na cestě, omlouvám se. Opravdu mě to mrzí. Slibuji, že do pěti minut jsem tam." Kelímek s nedopitou kávou jsem hodila do koše. Rozběhla jsem se a co nejrychleji běžela směr stadion. 

Opravdu jsem byla do pěti minut u stadionu a už jsem si to razila cestu k security. Ukázala jsem jim kartičku, kterou nosím opravdu vždy u sebe. Pustili mě do zadní části a já proběhla několika uličkami než jsem se dostala k Lou. 

,, Omlouvám se." Vtrhla jsem do dveří a všechny pohledy skončily na mé maličkosti. 

,, Je dost, že jsi se dostavila." Zasmál se Harry. Vyplázla jsem na něj jazyk a podala mu oblečení, který má mít dneska na sobě.  

A tohle jsem já. Elizabeth Teasdale, ironická a stále pozdě chodící osoba. 

***

Vítám vás u dalšího příběhu. Vlastně ani nevím, co od toho čekat. Předpokládám, že to bude ta klišé slaďárna, ale třeba to úplně přehodnotím a příběh hodím do jiného proudu. Jinak, psát neumí, co si budem, ale doufám, že vás to aspoň trochu zaujalo.