The 100 - ( Clexa ) - Vítězství

Vítězství je naše !

Po jejich těžce vybojovaném vítězství v Mount Weather, se zdálo, že se velitelský stan stal Clarke druhým domovem.

Trávila tam většinu svých dní, a dokonce občas zůstala i přes noc, což vedlo k pár podivným pohledům od Grounderů, a k hodně vědoucím úšklebků od Raven, Octavie a dokonce i od Bellamyho. I když Clarke si nebyla jistá, proč tomu tak bylo. Nebylo to tak, že by se mezi ní a Lexou skutečně něco dělo - ne od jejich prvního polibku před bitvou. V Lexině stanu hledala útočiště, protože velitelka, jednoduše tím, že s ní mluvila, dokázala trochu zmírnit pocit viny, který přišel, když, ve jménu války, musela zhatit nespočet životů.

Teď tady byla, seděla na stole, zatímco Lexa studovala nějaké mapy nahodile rozházené po jeho povrchu. Lexin pohled byl zaměřen na mapy, ale Clarke nechala ten svůj bloudit po stanu. Nakonec se její oči vrátily k Lexe; tak jako vždycky.

"Zíráš na mě, Clarke," řekla Lexa, aniž by vzhlédla od mapy.

"Válka skončila, Lexo," odpověděla Clarke a ignorovala Lexin (velmi pravdivý) výrok, "už se těmi mapami nemusíš zaobírat."

Lexa pokrčila rameny. "Je to zvyk, řekla bych. V posledních několika týdnech, po té bitvě, se změnilo tolik věcí, ale mapy zůstávají stále stejné."

Clarke přikývla. Chápala to. Aby pravdu řekla, Clarke se obávala, že po válce se aliance rozpadne, ale nestalo se tak. Lexa a Clarke ujistily, aby se tak nestalo. Groundeři byli mocní spojenci a Clarke je mnohem raději měla na své straně, než aby proti nim znovu bojovala.

Změnily se ale i jiné věci. V poslední době se Clarke zdálo nemožné dostat Lexu z hlavy. Možná to bylo tím, že teď už její mysl nezaměstnávalo plánování války, a Clarke si uvědomila, že si většinu času znovu a znovu v hlavě přehrává jejich polibek.

 Nyní, když se podívala na Lexu, představovala si, jak tiskne své rty na její. Na ty krásné jemné, plné rty. Tlukot jejich srdcí, která v tu chvíli bila jako na poplach. Představovala si, jak prohlubuje jejich polibek a vklouzává svým jazykem do Lexiných úst, aby ji ochutnala. Vlastně se divila, proč to vlatně právě teď nedělá.

"Lexo?" ozvala se Clarke, a velitelka poprvé za půl hodiny vzhlédla. Setkání s jejím pohledem Clarke přimělo se na chvíli zarazit (Nebyla její vina, že Lexa měla pěkný obličej. Jakože, opravdu pěkný) než změnila svou původní taktiku. "Už je tma. Asi bych se měla vrátit zpátky do Tábora Jaha."

Lexa se zamračila a podívala se ke vchodu do stanu. "Ale vždyť už je tma. Nedávalo by větší smysl, kdybys zůstala tady?"

Správně. Tady. V Lexině stanu.
Clarke přikývla. Udělala to už dřív, mohla by to udělat znovu. Nic se nezměnilo.

Až na to, že teď chtěla Lexu políbit. No, to pravděpodobně chtěla i před tím, ale teď si uvědomovala, že chce Lexu políbit.

"Clarke?" oslovila ji Lexa, a Clarke si uvědomila, že nic neřekla.

"Jo, asi by dávalo větší smysl zůstat tady, aspoň myslím," odpověděla Clarke a konečně odtrhla od Lexy oči.

Clarke seskočila ze stolu, odkopla boty a svlékla si bundu. Když se otočila zpátky, Lexa už na sobě měla jen tkané šortky a něco, co vzdáleně připomínalo tílko. Clarke se snažila odvrátit pohled, opravdu ano, ale Lexa měla opravdu dlouhé nohy, a ta tetování na pažích. Než Clarke mohla uhnout pohledem, Lexa se obrátila zpátky k ní a ve tváři se jí mihl podivný výraz, než opět nasadila svou obvyklou masku lhostejnosti.

Lexa vklouzla do postele a trochu odtáhla stranou kožešiny aby si udělala pohodlné místo. Clarke která právě mířila ke své posteli kousek od Lexy ( Jestliže existoval Bůh, byl zřejmě zcela proti ní, protože těsně před postelí Clarke s vnitřním zaklením zakopla a skončila napůl na Lexe ) Pod sebou zahlédla Lexiny vykulené oči a rychle se snažila zvednout. " Ehmm  promiň Lexo, nějak  jsem ztratila rovnováhu" řekla Clarke s drobným  omluvným úsměvem a snažila se potlačit horkost která se jí hrnula do obličeje který byl kousíček od toho Lexy. Když se odtahovala, otřela se Clarke náhodou prsty o Lexin bok, a k jejímu překvapení sebou Lexa cukla.

Clarke se zastavila a ušklíbla se.
"Co je?" zeptala se Lexa s maskou lhostejnosti pevně na svém místě.
"Ty jsi lechtivá, nemám pravdu?" zašklebila se Clarke, najednou mnohem méně rozpačitá ze svého přistání na Lexe.
Lexa vystrčila čelist a svaly na krku se jí napnuly. "Ne," řekla vzdorovitě a snažila se Clarke provrtat svým nejlepším zlostným pohledem.

Clarke nechala konečky prstů pomalu sklouznout zpět k Lexiným bokům a sledovala, jak se Lexa pokouší zůstat v klidu. Přidala trochu víc tlaku, a posadila se obkročmo na Lexu. Clarke mohla říct, že pro Lexu bylo stále těžší a těžší ovládnout nutkání se smát, a jakmile přikročila k úplnému lechtání, Lexa už to nevydržela.

Po celou dobu, co Clarke velitelku znala, nikdy její smích neslyšela. A nyní věděla, že udělá cokoliv, aby to mohla slyšet znovu ! Dívka pod ní se ji snažila odstrčit rukama, takže Clarke jednou svou rukou popadla obě Lexiny a přesunula je nad velitelčinu hlavu.
Teprve v tu chvíli si Clarke uvědomila, že se možná nechala trochu unést. Její smích utichl, její druhá ruka se uklidnila a ona zůstala shlížet na Lexu, která těžce oddechovala s rukama nad hlavou a boky pohřbenými pod stehny Clarke. 

Až nyní si také uvědomila, že přišpendlit velitelku Grounderů na postel a lechtat ji, dokud se nezačne smát, by mohlo být považováno za nevhodné.

No, když už měla překročit hranice, nechtěla to udělat jen napůl.
Sklonila hlavu a rychle přitiskla své rty na Lexiny. Byl to krásný pocit, znovu líbat ty měkké, teplé a dokonalé rty. Na chvilku se s ní zastavil svět a nebylo nic jiného než Lexa teď a tady.  Po pár vteřinách se Clarke na pár centimetrů odtáhla, aby prozkoumala škody.
Velitelka na ni překvapeně hleděla, její pohled přeskakoval mezi Clarkčinými rty a jejíma očima. "Clarke," začala, ale byla přerušena.
"Jsem připravená," zašeptala Clarke a přejela palcem přes Lexino zápěstí.
"Opravdu?" Lexa vypadala tak zranitelná, a Clarke věděla, že je to kýčovité, ale lhala by, kdyby řekla, že její srdce při tom pohledu trochu nepookřálo.
Místo odpovědi, ji Clarke znovu políbila, a tentokrát Lexa zareagovala téměř okamžitě, chytila spodní ret Clarke mezi své vlastní rty a jemně stiskla. Clarke jí vydechla do úst, povolila své sevření, a Lexa této příležitosti využila a obrátila je tak, že teď byla nahoře ona.
Lexa se maličko odtáhla, posadila se a protáhla si paže.
"Jsi lechtivá, Clarke z Nebeského lidu?"