Krutá realita (DOKONČENO)

Moje malé tajemství

,,Kdo to je?" zeptala jsem se jako by mi šlo o život. Dívala jsem se na něho s vážným výrazem, ale on se zase díval do té pitomé země. Chce mě vidět a nic neříká? Debil....mohla jsem být doma u telky s popcornem v ruce. Myslím, že dávají dalšího Harryho Pottera...já ho zabiju...Tak jo Tori, co s ním uděláme?

1. Nechat ho podupat 1000000 slony

2.Rozporcovat na jednotlivé části 

3.nějaké kousky těla prodáme Lidožroutům 

4. Zbytky těla hodíme do činné sopky 

5.ďábelsky se zasmát

Myslím, že máme ujednáno. Mimo přemýšlení o skvělém plánu mě přerušil hlas. ,,Asi si ho pamatuješ jako 18ti letého kluka, ale teď mu je tak kolem 26ti." Můj plán si odložím na jindy, až bude potřeba...,,On je taky ten mafián nebo co?" zeptala jsem se. Ano...nebojím se nějakých mafiánů s pistolkou....tajně jsem chodila na karate asi tak 5 let od úmrtí moji mámy...takže se umím bránit. Tak jo už mě začíná štvát...já mu normálně tu hlavu přilepím na tu lavičku, aby se nemohl dívat na zem. Když mu dávám otázky, hlavu obrátí na zem, takže se to rovná žádné odpovědi. Měla jsem si vzít kobercovku, izolepa ho neudrží...nebo vteřinovku. ,,John Davis, nejznámější mafián, co se týče zbraní-umí s tím zacházet jak ty s oblečením...." teď jsem se urazila...takže on mě porovnává s tím vrahem? Tak to si přehnal chlapečku...to si přehnal....tak jo můj plán se za chviličku zrealizuje. ,,...narozdíl od něho jsem někdy milosrdný a většinou nikoho nezabíjím, když to není nutné..." takže on zase mele...hele kluku nemáš zabíjet...žádný většinou neexistuje měl bys používat slovo vždycky. Počkat on zase něco mele? Asi nedávám pozor...určitě mluví o sobě, že je dobrý, hezký, a další blbosti, které si očividně vymyslel...Tak jo Tori...musíš zpět do reality. Takže i čem to teď mluví? ,,...no a pak jsem ji řekl, aby vypadla a nikdy se neukázala..." aha, takže nic zajímavého. Umím i předpovídat, takže teď mě chce bouchnout do ramene? Ehm...okkk...je to divný, ale tak Tori-obrana. Než mě stačil bouchnout, uhla jsem a chytila ho za tu ruku a zakroutila s tím. Koukal na mě překvapeným výrazem, ale nevzdal se, chtěl mi podrazit nohy. Já, ale skočila a hned jsem mu chytla za obě ruce a zablokovala jeho nohám, aby se pohly. Ano..tohle zabralo vždycky...takže nemohl používat ani ruce ani nohy. V obličeji jsem měla pokřivený úsměv a on mlčel. Pootevřela se mu pusa a já zase cítila jeho obláček smradu. ,,K-kde ses to naučila?" prohlížel si jeho zablokovaný nohy a pak se koukul na mě. To víš chlapečku se mnou si nemáš zahrávat. ,,Tomu se říká karate" moje tvář zdobil jeden velký úšklebek. Chtěl něco říct, ale asi jsem mu vybila mozek...pustila jsem ho a odstoupila. Hned se chytil za zápěstí a pozoval to jako by tam hledal nejmenší pihu. 

Pohled Nicka

Sakra ta holka má sílu....moje ruka byla z toho červená a já jsem byl úplně zamtený. Poprvé mě "porazila" holka. Co to bylo?...kouknul jsem se na ni, ale ona se jen na mě šklepila ,,Tak čau, musím domů" řekla a odešla. ,,Počkej..." ani jsem nedořekl a skočila mi do řeči. Rychle se ke mě sklonila, že jsme byli od sebe asi tak jen pár cenťáků. Nemohl jsem se nadechnout... Její ukazováček se zabodl do mé hrudi a řekla: ,,Kvůli tobě jsem ztratila hodinu mého života...měla jsem být doma a užívat si Harryho Pottera, ale neeee ty si mě musel vidět...neptej se proč jsem to neodmítla...protože já vím, že budeš bulet jako 3letý dítě, a nepopírej to." všechnu zlost mi ukazováčkem vsákla do mé hrudi. Odešla a já jsem zůstal stát. Srdce mi říkalo, že ji mám zastavit, ale mozek mi říká, že mám stát. Nikdy jsem neposlechl srdce, protože proč? Přinese vždycky nějaký bolesti psychické, ale i fyzické, protože jestli se ji dotknu, vykopne mě až do Afriky a nevím jestli by to bylo příjemný. Čuměl jsem na ni jak se ode mě vzdaluje, z holky byla jenom černá tečka. Chvíli jsem si poseděl na lavičce a obrátil jsem se na svoje auto. Nicku....musíš se uklidnit....-....směr domov.
Doma jsem zamířil hned do mého oblíbené místnosti-bar.
Drahý Nicku, neopíjej se. Bude ti blbě. Nic na tom nezměníš. Prostě to tak je. Smiř se s tím. Tvůj mozek.
Aaagr....kašlu na mozek....vzal jsem si láhev toho nejtvrdšího alkoholu a šel na zahradu. Srát na skleničku...Otevřel jsem láhev a pořádně si lokl. Za hodinu jsem byl úplně na mol. Mozek mi přestal fungovat a já zakopl o blbý kámen, pomalu se mi zavřeli víčka a viděl jsem jenom tmu...jenom černo, žádné světlo ani barvy...nevidím tu nic ani měsíc na obloze s nejjasnějšími hvězdami.

Drahý Nicku,
vím, že mě neposloucháš, ale teď se o to pokus. Jde ti o život Nicku. Zamysli se...máš kamarády, kteří se o tebe bojí, starosti mají, ale i milujou. Můžeš si vybrat jestli vstát nebo ležet. Vzpomínej...ona by tě chtěla vidět zdravého a plného života. Ona by chtěla aby si našel osobu, která by ti změnila život a převrátila ho naruby. Ona je a vždy bude při tobě, ale teď by si přála aby si vstal, aby sis užíval života... nezapomínej na tyhle slova.
Tvoje srdce. 

Sakra......co jsem to provedl? Já jsem debil...sakra jde mi o život? Já musím... ,,Vstávej Nicku" ozval se křik mimo černou díru ve kterém jsem uvězněný. ,,No tak neopouštěj nás!" Zase ten smutný křik. Já nevím jak se mám vrátit... ,,Počkej Emily, můžu?" Slyšel jsem povědomí hlas. Nemohl jsem si vzpomenout komu patřil. Ta osoba mi chytla za ruka a zpustila: ,,Nicku, promiň...jestli to bylo kvůli mě tak mě to strašně mrzí...moc se neznáme, ale když si mě unesl, tak jsme se zblížili tak, že tě beru jako za svého ztraceného bratra. Ty si zařídil moji nejlepší oslavu narozenin a dost si mě překvapil. Já vím, že i tobě skoro nic nevím, ale vím jediné-ty ses nikdy nevzdal nikdy si nebyl tím poraženým...." ucítil jsem její hlavu na mé dlani. Najednou jsem ucítil energy v mém nitru. Jako by se hojilo. Otevřel jsem pomalu svoje těžká víčka a ucítil jsem mírnou bolest ze světel, které se zabodl do mých očí. To nebyl můj domov....,,Kde to jsem?". ,,Sakra Nicku ty ses probral!" Nějaká holka se mi vrhla kolem krku a já byl zmatený. Uviděl jsem uslzenou Tori, která se ode mě odtáhla a smála se, i přesto, že ji tekly slzy. Zahlédl jsem i Emily, Chrise, moji bandu a tátu?

Bože, nevím jak jsem se dostala k +1100 slov.....možná jsem se do toho vtáhla....vtáhla jsem se do svého vlastního příběhu....je to normální? Ne já vím, že ne. Jsem divná.... ale ještě jsem vám chtěla říct.... Veselé velikonoce!!!! Užijte si den (poslední den volna, než nastane den mučírny). Užijte si každý moment s rodinou  přáteli. A já se prozatím loučím. Ozvu se zítra!