Forever For You

Part Six

James

Po skončení práce jsem zašel za mou vedoucí. Tak jako každý měsíc mi dala podepsat pergamen o převzetí výplaty. Pracuji zde už druhým rokem. Bylo to jediné místo, kde vzali, tehdy patnáctiletého, kluka na plný úvazek do práce.

Na začátku jsem měl problémy. Ne, že bych neuměl splnit zadanou práci, ale zákazníci se mě báli. Vždy, když do mé kanceláře někdo vešel, tak se zarazil, sklopil pohled a s omluvou vycouval ze dveří.

Nikdo nesnesl pohled do mých očí. Po zákroku 'vědců' se mi oči zbarvili do černa a po jehlách mi zůstaly jizvy, jak jsem se z těch jehel doslova vytrhl. V té době jsem neměl peníze na kontaktní čočky. Poté, co jsem dostával pravidelně výplatu, jsem si čočky pořídil. Od té doby takové problémy nemám. Další větší následky, které by mohl někdo spatřit, to na mně nezanechalo. Měl jsem jich více, ale všechny byli skryty pod látkou. Po podepsání pergamenu jsem si převzal obálku a odcházel pryč.

Na školné tato výplata nestačila, ale to mě nijak netížilo. "Na shledanou paní Ternová.", slušně jsem se rozloučil s mnou vedoucí. "Na viděnou zítra Jamesi.", opáčila s úsměvem. Poté jsem jen mávl a odcházel pryč.

Po zvážení, jestli je doma něco k jídlu, jsem se rozhodl jít si něco zajít koupit. Přeci jen, když už mám tu výplatu, tak proč toho nevyužít. Vydal jsem se do menšího obchodního centra.

Zde, v Soft City, to není tak špatné. Je tu vše potřebné k obyčejnému a klidnému životu. Problémy v tomto městě začínají až po sedmé hodině večer.

Je zde nespočet nezaměstnaných lidí, kteří se po nocích snaží pro sebe či své příbuzné, milé a ratolesti sehnat něco k snědku. Není dobré v tu to noční dobu chodit ven, tedy pokud nejste vyznavač adrenalinových až skoro sebevražedných sportů. Nenajdete zde ani noční kluby, nonstop prodejny či například benzínové pumpy, které mají otevřeno celé dny a noci. Na tohle si náš starosta dává velký pozor.

Tyto zákony o zákazu vycházek po sedmé hodině večerní jsou tu od roku 1985, kdy tu byla nezaměstnanost opravdu veliký problém. No, od té doby se to tu prý nezměnilo.

Když jsem myslel obchodní centrum, tak jste si museli představit nějaký obrovský komplex s rozsáhlými možnostmi. Pokud pod touto představou máte snad stoletou menší chatičku s polorozpadlou střechou, tak jste se trefili. Ale já tenhle krámek zbožňuji. Zdejší prodavač, kterému beztak musí být přes devadesát, mě nikdy nesoudil za můj vzhled. Vždy mi říkal, že na vzhledu záleží jen povrchním, necitelným a egoistickým lidem.

"To nejdůležitější", říkal, "máš uschované ve svém srdci a jen čistá a vlídná duše tvou pravou podstatu může spatřit." Je to opravdu moudrý muž. Není vždy vážný. Umí si z lidí, ale i sám ze sebe, dělat legraci. Vím, že chmurné myšlenky nejsou na místě, ale až odejde, tak mám pocit, že s ním odejde i kus mě.

"Dobrý den, Nathane." "Dobrý, Jamesi. Jak to jde v práci?" "Však to znáte. Lidé chodí, plánují, vybírají, přehrabují, ptají se, rozmýšlí se, oznamují a rozhodují se, kam chtějí na dovolenou. Ta práce mě baví, to ano, ale vidět ta úžasná místa a ani jedno nikdy nespatřit doopravdy je velice deprimující. A jak to jde Vám?"

"Však to také znáš. Lidé sem chodí nakupovat a mají mě rádi. A na oplátku mám rád zase je. Pro co jdeš dnes?" " Asi pro všechno, myslím. Doma mám prázdno jako po hurikánu.", zasmál jsem se. "Tak už tě nebudu zdržovat a půjdu si najít vše potřebné.", řekl jsem a po náznaku jistého chvilkového rozloučení jsem se odebral mezi jednotlivé regály.

Po ukončení nákupu jsem se i s taškami odebral zpět domů.

Nákup jsem s mírnou obtíží donesl domů a začal ho systematicky ukládat tam, kam patří.

Dnes jsem se rozhodl pro jednoduchý oběd v podobě těstovin. Těstoviny připomínající takzvané 'čínské nudle' jsem dal po rozbalení do vroucí vody. Mezitím jsem si nakrájel na kostičky šunku nejvyšší jakosti.

Na pánev jsem si nalil trochu oleje a nechal šunku smažit. Nakrájel jsem si zeleninu. Vzal jsem si misku a zeleninu tam vložil. Použil jsem ocet, olej, sůl, pepř a cukr pro výrobu jednoduchého dresinku. Přelil jsem jím zeleninu v misce a zamíchal.

Po uvaření těstovin jsem slil přebytečnou vodu a hodil je na pánev. Chvilku jsem je smažil. Poté jsem je jen lehce opepřil a osolil. Hotové jídlo jsem dal na talíř. Vzal jsem si z příborníku vidličku a usadil jsem se i s jídlem ke stolu. Pak jsem si už vychutnával můj výtvor.

Po obědě jsem se odebral do své ložnice pro vhodnější oblečení. Konkrétně pro oblečení vhodné pro práci na zahradě. Není to má zahrada, ale zahrada velice příjemného postaršího páru zde v okolí.

Paní Norbergová se svým manželem už jsou starší a bolavé klouby zavinily, že už se o zahradu nemohou starat tak, jak by chtěli. Proto jsem tu já. Pomáhám jim už třetím rokem. Práce mě baví a svým způsobem i naplňuje. Není to nic složitého a pobyt na čerstvém vzduchu neuškodí.

Na zahradě je spousta zajímavých květin, keřů, stromů a všelijakých jiných rostlin obecně. Na začátku jsem byl velice zvědavý a paní Norbergová byla velice ochotná a všechno mi vysvětlila. Dnes už vím, kde co roste, jak se daná rostlina jmenuje, jak velkou potřebuje péči a kdy přesně vykvete.

Zvolil jsem volnější tepláky v černé barvě a povolnější tričko s krátkým rukávem v barvě rudé. Venku není příliš zima, proto není třeba, abych si bral mikinu či bundu.

V koupelně jsem otevřel odklápěcí sklo, abych si mohl v lékárničce najít obvaz a dezinfekci. Nejsem až takový velký nešika, ale prevence je prevence. Poté jsem si vzal jen své obvyklé věci jako například mobil, peněženku a samosebou klíče.

Teď už jsem se v klidu mohl odebrat do chvilkového ráje.