Moje sestřenice a můj Weasley

Prolog

Sedím na posteli a rozčesávám si své dlouhé, lehce vlnité hnědé vlasy, přitom mi v hlavě běhá asi milion myšlenek. Zhruba před týdnem jsme se přestěhovali z Francie do Anglie, tudíž jsem musela jako budoucí  studentka pátého ročníku Krasohůlek přestoupit do Bradavic. Sama nevím zda se těším, chodí tam má sestřenka Hermiona Grangerová se kterou nemáme dobré vztahy. Tenkrát se naše rodiny pohádaly a my v té ''nenávisti'' pokračovaly až jsme se přestaly setkávat úplně. Vcelku mě to mrzí, protože byla jediná s kým jsem se v dětství stýkala, teda krom mého staršího bratra Alexe, ale toho taky nebavilo si furt hrát s panenkami. Zatřesu hlavou a vyženu myšlenky z hlavy, hřeben uklidím do kufru a jdu do koupelny. Dojdu k umyvadlu a opláchnu si obličej, chvíli stojím a koukám na svůj odraz v zrcadle. Mé hnědé až černé oči ladí k vlasům, které mi spadají pod ramena. Moje téměř bílá pokožka dělá kontrast s mými plnými rty. Měla bych se opálit bleskne mi hlavou.  ,,Harley Gordon, kde jsi?" Křičí na mě někdo ,,V koupelně'' Houknu na dotyčného,,Už bude půl jedenácté, máma vzkazuje, aby si byla za pět minut dole" Vlítne mi do koupelny moje totožná kopie v mužské verzi ,,Vezmeš mi dolu kufr prosím?" Uculím se na mého milovaného bratříčka. Furt mi nedochází, že dnes opravdu jedu do Bradavic, ty prázdniny utekly rychle. ,,Tvé přání je mi rozkazem" Pronese můj komediantský bratříček a odchází poté z koupelny.


Alex se stal na začátku prázdnin plnoletým a školu minulý rok dokončil. Ach jo, závist.Vyjdu z koupelny a naposledy se rozhlédnu po mém novém pokoji, který jsem si ani pořádně nestihla užít. Sama pro sebe se usměji a sbíhám schody do obýváku, kde už čeká moje mamka. ,,Máš všecko? "  Ptá se mě s úsměvem ,,Snad jo'' Usměji se na ní zpět. Jsem docela opak mé mamky. Máma Elisabeth Gordon, blonďatá, zelenooká s lehce narůžovělými rty. ,,Tak jo sestřičko, užij si školu v Bradavicích a nezapomeň mi o všem psát, je ti to jasný?"  Vtáhne mě do objetí můj skvělý bratr ,,Spíš nezapomeň psát ty mně" Ušklíbnu se na něj a odtáhnu se od něj. Bude mi chybět. ,,Tak jdeme" Natáhne ke mně ruku mamka, věnuji poslední úsměv Alexovi a poté se s hlasitým ''PRÁSK'' přemístíme. 




,,Tak jo, moje malinká holčičko, nedělej v Bradavicích velký bordel ano? " Řekne mamka a dá mi pusu na čelo, když už stojíme na nádraží před velkou červenou lokomotivou s nápisem Bradavický expres ,,Neboj se, teď tu nebudu mít Alexe" Řeknu a zasměji se ,,Tak utíkej" Popožene mě mamka, rychle jí obejmu a běžím hledat volné  kupé, když vidím jak se tam každý rychle cpe. Po dvaceti minutách co jsem chodila po vagonu jsem našla volné kupé do kterého jsem zapadla. Cítila jsem, že se vlak rozjíždí a tak jsem si sedla k okénku a koukala na krajinu. V hlavě mi začaly běhat myšlenky, jaký bude asi rok, jestli to vyřeším s Hermionou, jací tam jsou  profesoři. Najedou se ozvalo zaklepání ,,Ahoj, mohu si se svými přáteli přisednout?" Zeptala se mne zrzavá holka s pihami ,,Jasně" Odpověděla jsem hned. Upřímně jsem byla vděčná, že si kamarády najdu dříve než ve škole. 









Ahoj, tak to celé ještě jednou překopávám, mohli by jste mi prosím říct názor na novou verzi? A jak se vám to zatím líbí? ☺ 


Katte