A little too much

nové já

Sofie
"Sofie, dávej na sebe pozor, a hned po škole přijď domů." zařvala máma z auta.
"Jsem snad malý dítě?" Bude mi 18, a rodiče se o mě bojí jako kdyby mi bylo 5, a já šla do první třídy. Šla jsem na střední do čtvrťáku. Vlastně do školy poprvé, doteď jsem měla soukromé učitele a tak.
"Kurva, tak už odjeť." zamumlala jsem.
Když máma odjela vyrazila jsem s úsměvem do třídy.
První jsem zahlédla takovou partu, sedící u školy, vypadali jako docela na pohodu lidi.
Šla jsem do ředitelny.
Zaklepala jsem.
Otevřel ředitel.
"Jé, dobrý den, vy jste předpokládám slečna Monerová."
Celou dobu co mluvil. Jsem ho vůbec nesledovala.
Jelikož bylo vidět trochu dovnitř(i když ten sráč asi moc nechtěl abych tam viděla) všimla jsem si kluka, který tam seděl. Za tu chvilku jsem viděla ty jeho nádherný oči, vlasy...
O můj bože a ty ramena!
"Ano mám vám tu vyplnit ještě nějaké papíry říkala máma."
"Prosím, omlouvám se vám slečno, ale musíte si to vyplnit dneska odpoledne u vaší třídní učitelky, teď tu řešíme jeden problém, takže nemám čas."
Kurva, ten týpek se furt otáčel, ale ani jednou se neusmál, měl prostě takovej ten typickej kamenej výraz.
"Ale jistě, přijdu tam."
"Děkuji vám slečno Sofie, a ještě jednou se moc omlouvám."
Měla jsem asi hodinu čas tak jsem si řekla že to tu projdu, a třeba se i seznamim.
Když jsem přišla ke skříňce, přišla za mnou holka které jsem si všimla v té partě.
"Ahoj, s říďou si moc nepokecáš. Furt řeší nějaký průsery, a hlavně s Dallasem. "
Chtěla jsem se jí zeptat na toho Dallase, ale nestihla jsem to, hned řekla další větu.
"Jak se vůbec jmenujes?"
"Sofie." řekla jsem,docela hnusnym tónem, to jméno jsem nesnášela.
"Dobrý jméno, já jsem Jade."
"Taky dobrý jméno. Hele ještě se uvidíme musím jít za učitelkou. "
Když jsem vešla do třídy, asi tam zrovna byli lidi po škole. Stoupla jsem si hned k učitelce, pozdravila a ona mi dala ty formuláře.
Než jsem si stačila sednout, vešel někdo do třídy, bouchnul dveřma, tašku hodil k lavici. A sedl si.
"Pane Dallasi, zase pozdě."
Když jsem si sedla, tak jsem si všimla že na mě furt kouká. Nepustil ze mě oči.
Kousla jsem se do rtu. Dělám to tak vždycky, když nemůžu dýchat a mám břicho plný motýlů.
Najednou se zvedl, a šel k umyvadlu, které bylo přímo vedle lavice kde jsem seděla. Koukl se na mě a pak do toho formuláře. Hned si ale sedl nazpátky. Vzal si mobil něco napsal, v tom zazvonilo. Odešel rychlostí blesku. Celý den jsem ho pak nemohla pustit z hlavy.