Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

9. Jsem UPÍRKA?!

Ráno mě probudila potřeba na záchod, a tak jsem se vyhrabala z teplého objetí Thea a vzala si z rohu pokoje své oblečení. 

Hledala jsem správné dveře do koupelny, ale povedlo se mi to až na třetí pokus. Když už jsem vykonala svou potřebu a byla jsem opět v pokoji Thea, podívala jsem se do honosného zrcadla vedle dveří. Při pohledu na svou tvář mi přejel mráz po zádech.

Koukala jsem na dívku bílou jako stěnu. Na vystouplých lícních kostí dominovaly zeleno-fialové modřinky. Její vždy energické zelené oči nebyly vidět, protože místo bílé oční bulvy měla jen černou bulvu. Pod očima si hověly tmavě fialové kruhy. Rty nafouklé a rudé pozvedla do úsměvu, čímž jí vykoukly dva bílé špičáky. 

Tímhle zjevem jsem byla znechucená. Odvrátila jsem radši zrak. 

Měla jsem znovu ukrutný hlad. Vnímala jsem jen ten zžíravý pocit v mém žaludku a vyprahlá ústa. I když jsem měla před sebou příjem potravy, nelíbil se mi ten pach. 

Nadpřirozeně rychle jsem na sebe hodila oblečení, políbila Thea na rty a vyskočila z okna do chladného rána. Tipovala jsem to tak na pět hodin ráno, protože bylo venku mrtvo a šero. 

Potulovala jsem se v lese a plně jsem se soustředila na svůj čich. Najednou jsem zavětřila pach lidské krve nedaleko mě. Opatrně jsem našlapovala po půdě lesa a snažila jsem se neprozradit.

 Když už jsem byla blízko své oběti, skočila jsem po ní. Avšak ten člověk mě shodil pod sebe a chytil mi ruce nad hlavou. Do nosu mě udeřil hrozný smrad a štiplavý chlad, který se mi dostával pod kůži. Měla jsem pocit, jako by ze mě bral sílu. 

Pálilo to, a tak jsem se začala vrtět pod osobou. Cítila jsem, jak se mi zaostřuje zrak a vyprchává ze mě ta nelidská část, avšak ta bolest nepřestávala. Zaostřila jsem pohled na postavu nade mnou a poznávala v ní toho snědého muže ze včerejška, který se mi představil jako veterinář Deaton, který měl zkušenosti s nadpřirozenem. Asi poznal, že už jsem konečně v pohodě a pustil mě. 

,,Vyvrať mi prosím to, že si další chiméra.." zvedl se ze země a unaveně si povzdychl. 

,,Musím vás zklamat, ale asi jsem jedna z těch potvor.. Hrozně se sama sebe bojím.. Nevíte, co bych mohla být? Kdybyste mě dneska nezastavil, vysála bych z vás všechnu krev, protože mám hrozný hlad." zničeně jsem mu přiznala pravdu a prosebně se mu zahleděla do očí. 

,,Mám teorii.. Víš, jakou bylinou jsem tě zastavil? Jak ses cítila? Oslabil tvé dravé já a hrozně to páchlo či štípalo na kůži?" jen jsem zaraženě přikývla a on se zamračil. 

,,Ta bylina se jmenuje Sporýš a doporučuji ti, aby ses od ní držela dál, pokud nechceš zemřít. Někdo z tebe udělal tak - poměrem s tvými silami - dvě stě let starého upíra. Pokud dokážeš svou kontrolu udržet na uzdě a začneš se učit využívat všechny ty schopnosti, bude z tebe jeden z nejlepších upírů. Jednomu mému kamarádovi upírovi jsem pomáhal už v 18 letech, protože byl někým proměněn a byl na to sám. Od té doby jsem začal zkoumat nadpřirozeno. Nevím, jak to půjde u tebe jako vytvořené.. Vlastně jsem viděl i tvé drápy, které jsou na sto procent vlkodlaka." dovyprávěl mi svůj monolog a já na něj vyjeveně civěla.

 Já jsem upír? 

,,A to můžu pít jen lidskou krev, nebo i zvířecí?" optala jsem se ho udiveně. 

,,Můžeš obojí, ale ze začátku je lepší se krmit tou lidskou. Můžeš mi pomoct najít jen nějaké rostliny? Za pár hodin odjíždím pryč a abys na to nebyla hned tak sama, můžu ti i něco o tom říct. Taky mám u sebe na veterině nějaké ty krevní plazmy.. No co, vždycky se to hodí mít!" hodil po mě uraženým pohledem, když jsem se na něj překvapeně podívala. Přikývla jsem na jeho nabídku. 

Kdy někdo omítl jídlo a pomoc?

*******

Deaton mi celou dobu odpovídal na mé otravné otázky, ale nakonec odjel a dal mi tři plazmy. 

Z chutí jsem se do jedné z nich po cestě domů poustila. Byla to zrovna skupina AB. 

Je pěkně slaďoučká.

Slastně jsem si olízla rty. 

Už bylo tak sedm hodin ráno. Najednou jsem si však vzpomněla na Thea a koukla se na mobil. 

Čtyři zmeškané hovory od Thea, tři od Scotta a asi dvacet od Stilese. 

Radši jsem se hned otočila směr nemocnice, protože už tak jsem měla hrozný průšvih a doma bych riskovala mou smrt. Radši navštívím Lydii, ta mou přítomnost více ocení. 

Všem třem jsem napsala zprávu, že jsem ok a že jsem do dvou hodin doma a ať se o mě nebojí. Připadala jsem si, jako by všichni tři byli mí otcové a já byla neposlušná dceruška. 

 Zasmála jsem se představě, jak všichni tři mi hrozí ukazováčkem a upírskou rychlostí jsem se dostala k nemocnici za dvě minutky. U recepce jsem se nechala zapsat na návštěvu od Melissy, která mě samozřejmě hrozně vítala a vyzvídala. Na všechno jsem jí odpověděla a po deseti minutách jsem vklouzla do pokoje své kamarádky. 

Lydie znuděně koukala do módního časopisu, avšak když mě uviděla, radostně vyjekla a s bolestnou grimasou se posadila. 

,,Konečně mě přišel navštívit i někdo jiný než máma. Je tu hrozná nuda! V jednu chvíli jsem hrála se sestřičkami Scrabble, ale pořád jsem vyhrávala, tak jsem toho radši nechala. Pojď mě obejmout, zlato." hned na mě Lydie spustila tok svých myšlenek a já se zasmála a objala ji. 

Povídali jsme si a smáli se dobrou hodinu, ale asi sedmkrát mi zapípal mobil, že mi někdo volá, takže jsem se rozhodla jít domů. 

Už jsem otevírala dveře od jejího pokoje, když najednou před nimi stál dost sexy strážník, který měl ruku nastavenou tak, aby zaklepal. 

Tohle je asi ten Jordane. kterého Lydie nahání. 

,,Jé, pardon, jen jdu sepsat výpověď oběti, ale pokud tu ještě zůstanete, klidně odejdu.." nervózně plácal Parrish, ale já mu skočila do řeči. 

,,To je dobrý, byla jsem se jen kouknout za mojí nejlepší kamarádkou, ale ona stejně spí. Ale myslím si, že pokud objeví vás vedle sebe na židli, nebude se zlobit." mrkla jsem na něj a nechala ho projít. Jen se nervózně usmál a vešel dovnitř. Když už stojí ke mně zády, ve vzduchu naznačím, že máčkám jeho pozadí tak, aby to viděla jen Lydie, která předstírá spánek. Jen se neslyšitelně uchechtla a já vycupitala z pokoje. 

S dobrou náladou se vydám směr dům Stilinských.