Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Jacob?!

Pohled Kate:

Uběhl týden. A taky je to skoro týden od toho s Fredem. Úspěšně jsem se mu týden vyhýbala. Prostě nemohla jsem ho vidět a nemohla jsem s ním teď mluvit. Nevím o čem, protože stále myslím jen na tu chvíli.
Stále tomu totiž nevěřím, že něco takového udělal. A já nevěřím, že jsem mu vyšla vstříc.
Nerozumím svým citům. Jedna půlka by ho ráda měla jen pro sebe, volá jeho jméno a chce ho mít na blízku.
Ale ta druhá se chce jen kamarádit.
A já vůbec nevím, které dovolím se prosadit.

Pohled Freda:

Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Políbil jsem ji a ona to opětovala. Ale pak se mi zřejmě celý týden vyhýbala.
Byla to moje chyba, ale přeci jen se mi nemůže pořád dokola vyhýbat. Nemůže se pořád schovávat. Měla by se tomu postavit. Měla by mi říct všechno na co myslí. Vždyť jsme dobří kamarádi a neměla by se mi vyhýbat. Prostě ne.

Nemohu na to přestat myslet.
V tu chvíli prostě... Bylo to jedním slovem dokonalé. Ty její nádherné rty a ještě ty její o to víc úžasnější oči. Byl v nich chtíč.
Viděl jsem to na ní a  poznal to.
Nevěřil jsem tomu. Byli jsme tak blízko sebe a já blbec jsem se nechal vlákat do její pasti. Ty její oči, ta ústa jako by šeptali mé jméno...
Následoval jsem ten tichý hlásek uvnitř mě a to byla chyba...
Když ona byla tak nádherná.
Chci ji mít jen pro sebe.
Neunesl bych, kdyby byla s jiným.
Hodlám zabojovat.
Zítra půjdu zase na stadion a budu doufat, že dorazí.

Alespoň doufat v něco dobrého v mém životě. Už ji nechci ztratit. Už nechci jinou.

Pohled Kate:

Dneska je sobota a zítra se asi moc učit nebudu.
Proto jsem se rozhodla, že se dneska naučím a poklidím a zítra bych šla zase na stadion.

Ráno jsem vstala už asi okolo 7. A to se mi jen tak běžně nestává. Vyspala jsem se dost, ale ten zatracený mozek. Pořád mu to šrotuje a pořád přemýšlí. Už týden.
Kdyby byl mozek nepotřebný orgán, tak bych ho raději neměla. Ano myšlení je velmi dobrá věc, ale to přemýšlení nad naprostými hovadinami.
Klidně bych ho mohla darovat nějakému potřebnému člověku. Jen aby už přestal myslet jen na něho.

V osm jsem se teprve odhodlala jít vysprchovat. Vyčistila jsem si zuby a pak jsem se oblékla. Vzala jsem si jen kraťasy a tričko s nápisem "Dream".
Poté jsem se šla nasnídat a překvapivě doma nikdo nebyl.
Marcus šel někam s klukama a mamka byla skoro pořád v práci.
Byla jsem tu sama a to znamenalo, že si můžu úplně nahlas pustit písničky.
Vzala jsem si dolu repráky a spustila nahlas svou nejoblíbenější písničku.
Asi desetkrát jsem si ji pouštěla. Stále dokola. Nemohla jsem se jí nabažit.

Po půl hodině mě blbnutí a takové tancovaní přestalo bavit a tak jsem šla do pokoje. Vzala jsem si notebook a koukla na fb.
Žádosti přibyly a já zase zjistila, že jsem snad více známá než před týdnem. Vlastně spíše u kluků.
Holky na mě koukají ze zhora a opovrhují mnou. Jsem hezčí. Závidí mi a já se jim nedivím.
Kdybych sama sebe viděla, jak jdu po ulici, tak bych z té krásy omdlela.
Ano vím. Jsem trošku egoista. Fajn....
Tak trochu větší egoista. Ego mi rozhodně v některých situacích nechybí..

Po pár minutách mi napsal jeden kluk. Znala jsem ho jen od pohledu. Velmi populární kluk a taky děvkař.
Je to ten kapitán hokejistů. Jacob.
Odepsala jsem mu.

Jacob: Ahoj krásko :3

Kate: Ahoj

(Kdyby někdo nepochopil. J=Jacob a K=Kate)

J:  Jak se máš?

K: Docela to jde. Ty?

J: Když si mi odepsala, tak úžasně.

K: Ani se neznáme...

J: Ale já tebe znám. A chtěl bych tě poznat více.

K: No já nevím. Máš holky jen na jedno ne?

J: Jak to víš?

K: Od lidí ve škole. Každý to ví. Ta vaše trojka tam. Ty, Jake Peter a samozřejmě nesmí chybět ani oblíbený miláček všech holek Fred, ne?

J: No jo no. Takže ty mi asi nic nenabídneš co?
Nechceš alespoň pokecat? Dneska třeba...

K: Nenábídnu ti nic. Ale pokecat jen tak můžeme... V kolik?

J: Můžeš ve tři?

K: Dobře. Ve tři u Park Café?

J: Budu tam krásko. Zatím se měj.

K: Taky. Ahoj. A neříkej mi krásko...

J: Dobře...
Krásko...

Bylo teprve poledne a Park Café mám asi deset minut cesty. Takže to je v pohodě.
Ani nevím ale, proč jsem na to kývla.

Chtěla jsem se odreagovat?
Chtěla jsem přestat myslet na Freda?
Chtěla jsem to?
Chtěla jsem se osobně setkat s největším děvkařem?
To je moc tohle....
I na mě.

Od toho, co mi napsal, jsem toho moc neudělala. Naučila jsem se chemii a pak koukla na nějaké výpočty z matematiky. Nic těžkého.
Bylo už 14:28 a tak jsem si řekla, že bych se mohla převléct a trochu se upravit.
Na sebe jsem si vzala černou kratší sukni a nahoru jsem si vzala tílko a na to slabší mikinu. Na to, že už byl skoro podzim tak bylo docela teplo.
V 14:45 jsem vyšla. Šla jsem zhruba těch deset minut a už jsem seděla na židli a čekala na Jacoba. Popravdě ani nevím jak vypadá. Nikdy jsem si ho nevšímala.

V 15:03 jsem uviděla ve dveřích kluka. Vysoký, blond a hlavně mě zaujalo to uplé tričko... Bylo vidět vše. Doslova a do písmene.
Vešel dovnitř a rozhlížel se po kavárně. Až jeho pohled padl na mou maličkost.
Ani chvíli neváhal a vydal se ke mě. Šel sebejistě. Došel až ke mě a přisedl si.

Jacob: Ahoj krásko. Tak přeci jen si přišla.

Já: Ahoj. A mimochodem jsem ti už jednou říkala, že mi nemáš říkat krásko.

Jacob: No jo. Promiň. Tak co si dáš? Platím.

Já: Karamelové latté by stačilo...
Jacob: Dobře.

Vyčkal až přijde číšnice a objednal.

Já:  Proč si se chtěl setkat?

Jacob:  Jen jsem chtěl pokecat.

Já: K tobě to moc nesedí...

Tak jsme se nakonec zakecali. Ukázalo se, že je větší egoista než já. Je docela v pohodě. A bylo vidět, že mě chce. Totálně.
To jak se oblékl, to jak se tvářil a tak různě...

Po nějaké hodině a půl jsme se rozloučili a každý jsme šli po svých.
Já jsem dorazila domu.
Když jsem vešla nemohla jsem uvěřit svým očím....

Tato kapitola má  1058 slov...
Přečtení: 119
Moc všem děkuji...
Za případné chyby se omlouvám.
Další kapitolka vyjde dnes a nebo zítra. Možná až v pátek. Ještě uvidím jak budu stíhat...

Vaše❤
xxxx