Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Co ten tady dělá?! 🏢🏒

V minulém díle:

Já jsem dorazila domu.
Když jsem vešla nemohla jsem uvěřit svým očím....

______________________________________

Byli tu kluci. Marcus, Jake a taky Fred.
Pozdravila jsem je všechny najednou a odešla jsem do svého pokoje, aniž bych se na někoho z nich podívala.
Nepotřebovala jsem vidět Freda. Jake a Marcus mi pohled neplatili, ale Fred se na mě koukl.
Cítila jsem na sobě ten jeho pohled. Celou cestu, kterou jsem musela absolvovat.. Cestu do pokoje.
Koukal na mě. Vím to jistě.

Vešla jsem, zavřela jsem dveře a sesypala se na postel. Nezmohla jsem se skoro na nic.
Nemohla jsem ho vidět. Ne teď. Nejsem připravená mu čelit. Z očí do očí. Ty jeho bouřkové oči by mě naprosto odrovnaly.

*Ťuk, ťuk*

Někdo klepe. Brácha nikdy neklepal.
Takže to je buď Jake a nebo Fred...

Řeknu dále a stále moc nevnímám. Jsem v posteli a hlavu mám zabořenou do polštářů. Nevím kdo vešel, ale všimla jsem si, že se moje postel pod jeho váhou prohla.

Pohled Freda:

Šli jsme s klukama k Marcusovi. Moc se mi tam nechtělo, když vím, že mě nejspíše nechce Kate vidět.
Nakonec mě ukecali a šel jsem.

Barák mají teda fakt velkej. Seděli jsme v obýváku a koukali na telku.
Na hokej samozřejmě.
Různě jsem taky kecali a taky jsme si dali pivo, co nám Marcus nabídl.
Zápas skončil a tak jsme už jen kecali..

Po půl hodině bylo slyšet odemykání a po chvíli stála ve dveřích Kate.
Měla na sobě krátkou sukni a tílko.
Moc jí to slušelo, zvlášť ta sukně.
Nevěnovala mi ani jeden pohled sakra. Odešla rovnou do svého pokoje a akorát nás pozdravila.
Rozhodl jsem se, že za ní dojdu a promluvím s ní. Chci alespoň vědět proč se mi vyhýbá.

Řekl jsem klukům, že jdu nahoru a zřejmě mě asi nevnímali... Odešel jsem nahoru a rozhlédl jsem se po chodbě.
Nalevo byly černé dveře, takže Marcusovo pokoj. A napravo byly bílé.
Zřejmě tedy Kate pokoj.

Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel do pokoje.
Bílé stěny a velký prostorný pokoj. Fotky na stěnách a byl jsem mezi nimi i já..
Postel byla obrovská a na ní ležela s hlavou v polštářích Kate.

Byla ještě hezčí než před týdnem.

Sedl jsem si vedle ní na postel.
Lehce se pootočila, ale stále jsem ji do obličeje neviděl.

Po chvíli se na mě otočila celá a s menším úsměvem na rtech.

Jako první jsem začal mluvit já.

"Kate... Mohli bychom si promluvit?"
"Já nevím Frede. Nemáme o čem." Posadila se naproti mě a čekala na odpověď.
"Celý týden se mi vyhýbáš... Je to kvůli tomu, co se stalo na stadionu?"
"Asi jo."
"To by si ale měla vědět přesně. Chtěl bych vědět, proč se mi prostě vyhýbáš." řekl jsem.
"Tak fajn.. Řeknu ti to, ale otoč se.. abych se ti nemusela dívat do těch tvých očí...." oddychla si.
Já jsem se tedy otočil...

Řekla mi, že mě má ráda.. Ale ne tak jak já ji... Poté mi řekla, že ta pusa..
Že prostě podlehla. Že by to jinak asi neudělala a tak..
Takhle mi toho ještě pár řekla, ale myslím si, že to nejdůležitější vynechala.

Svoje city vůči mé osobě...

Tak dám tuto menší kapitolku...
Okolo 600 slov.
Chtěla jsem zase něco vydat a takhle mi to zapadá lépe.
Proto jsem to tady usekla a zbytek do dalšího dílu.
Ten vyjde asi zítra :)

Snad vám nevadí, že ta kapitolka je kratší než jindy.

Vaše❤
xxxx