Dr. Leila Lambert

Začátek

Tak je to tady první den ,v nové práci v novém prostředí. Sedím na své posteli. Ano, ještě jsem nebyla schopna slézt. Jak tam sedím na té posteli, přemýšlím nad svým životem. Před pár lety jsem dokončila studium medicíny a stala jsem se nejlepší ve svém oboru, stala se ta věc, objevil se on....Můj pravý otec pod mýma rukama na operačním sále. Nejhorší na tom bylo to, že jsem to věděla je to on. On to, ale nevěděl, vyhledal nejlepší pomoc, to byla jeho slova. Ten den v tu hodinu byl připravený sál na operaci, přesně na operaci mého pravého otce......Nemohla jsem, nezvládla bych to, šla jsem za primářem, že na tu operaci nedorazím. Tak skončila moje kariéra v nejlepší nemocnici ve státech taky kariéra hodné, milé doktorky. Tu operaci musel provést úplně někdo jiný, nenáviděla jsem se za to, nikdy předtím se mi to nestalo, jenom ta představa, že bych mohla zabít vlastního otce jedním špatným říznutím NE. Já vím, takhle jsem neměla, jako doktorka přemýšlet. Leilo vrať se do přítomnosti. Po dlouhém přemýšlení jsem se vydala do svojí koupelny, kde jsem zapla sprchu a nechal na sebe spouštět vodu.

Po dlouhé sprše jsem se převlékla do „doktorského" a šla tam do jámy lvové, jenom taková poznámka, tuhle práci mi, zajistil můj nevlastní otec. Já vím, psycho. Nasedla jsem do svého auta a jela. Silnice byla docela klidná, když najednou jsem uslyšela ten známy zvuk ,sanitka!Malinko jsem porušila rychlost, abych se co nejrychleji dostavila do nemocnice. Už jsem byla u vchodu kde mě , ale zastavil jedna doktorka a ta řekla "rovnou k sanitce doktorko Lambertová" ani jsem se nezeptala, jak zná moje jméno, bylo mi to vcelku jedno. A popoběhla jsem k sanitce, abych věděla, co se tam děje „Přišla jste právě včas, doktorko Lambertová", takhle mě oslovil mladý doktor, nemohlo mu být víc, než mně. Jediné, co mě frustrovalo, bylo to, že všichni znali moje jméno a já neznala nikoho. No, to je právě teď jedno. Věnuj se pacientovi, Leilo „Saniťák" začal podezření na vnitřní krvácení. Jenom jednu otázku jsem položila:„Slezina?" Ten mladý doktor se na mě podíval a řekl: „Dobrá práce, doktorko Lambertová" nabídla bych mu tykání, ale přišlo mi to v tuto chvíli nevhodné.  „Odvezte pacienta na sál" zavelel mladý doktor a k tomu dodal „Chci na sále doktorku Lambertovou" sestra na to dodala „To nejde, pane Doktore, ještě nemůže na sál" Docela se mě to dotklo, já už byla tolikrát na sále, ale jestli vědí o mém selhání, tak se ani nedivím. Mladý doktor na to dodal: „Nějak to zařiďte, je to na moje jméno" mile se na mě usmál. Nevěděla jsem, jak mám zareagovat, tak jsem se usmála. Taky jediný, co mě štvalo, bylo to ,že jsem neznala jméno toho doktora.

Tohle byla taková kapitola „nekapitola" chtěla bych jenom vědět, jestli by to někoho zaujalo. Taky bych byla ráda za upřímný názor.

Veliké poděkování patří: __Dottie__