Vítejte v mojí hlavě!
V této sbírce věcí, nápadů a myšlenek, můžete najít různé úvahy, kratší příběhy, povídky, jazykové experimenty a spoustu dalších věcí, které mi leží v hlavě a chtějí se dostat ven.
Přijď a najdi si něco na odlehčenou, pro pob...
Někde jsem slyšel, že jsi do svého dopisu na rozloučenou napsala, že si celý život hledala někoho, kdo tě bude mít rád takovou, jaká jsi. Ne pro tvoje tělo, ne proto, jak jsi dobrá v posteli, ne pro tvou slávu a humor. A nutno uznat, žes hledala opravdu pečlivě, svědčí o tom řada nešťastných manželství a milenců...
Koneckonců myslím, že láska je to, co hledáme my všichni. A tak mi prosím vysvětli, proč jsme takoví, že i když ji najdeme, tak nám to není dost. Čím to je? Není to ten/ta pravý/á? Nebo je chyba v nás? Nejsme dost zralí, připravení, odhodlaní? Jsme snad slepí, že nevidíme, když nám láska mává před nosem? Nebo to je prostě lidské prokletí, jakási nenaplnitelná touha?
A když už se bavíme o té lásce, řekni mi, jak se vyrovnat s tím, když láska končí? Ty jsi to zažila několikrát. Jak být znovu šťastný, když ve mně zůstala díra po jiném člověku? Prázdnota. Nejde cítit hned, ani vidět na první pohled. Je skrytá, schovaná ve stínu a nedrásá se na světlo, protože ví, že za ní stejně přijdu do její temnoty.
Láska k tobě přijde s příslibem toho, že zná odpovědi, ale zanechá tě s ještě většími otázkami. Nevím, jak ji popsat. Vím, že to zkoušelo už spoustu lidí přede mnou a jistě to bude zkoušet i spoustu lidí po mě. Možná to je chemická reakce, která trvá spoustu let. Ze dvou světu udělá postupně, za pomocí spousty katalyzátorů, jeden svět. Vezme dva a udělá z nich jeden. Jenže co když to skončí? Najednou nemáš jeden svět, jako na začátku, ale máš jen půlku. Jsi poloviční. A pak tě vyhodí na tvrdý chodník do deště a ty se musíš znovu naučit žít bez ní. Je to absťák a ty jsi feťák, co potřebuje dávku... Ty víš jaké to je, sama jsi skončila v drogách.
Je vůbec v lidských silách vyrovnat se s tím?
Ano, jsou tu přátelé, kteří se snaží pomoct. Ale po čase tu bolest stejně neseš sám. Ostatní zapomenou nebo to prostě přestanou vnímat. Nezazlívám jim to. Jen je to těžké, být celý, když nejsi. A proto nosíme masky. Hádám, že ty jsi byla na tohle expert. Herečka každým coulem. A paradoxně hrajeme tak přesvědčivě, že časem i my sami uvěříme tomu, že jsme v pohodě. A možná i jsme, kdo ví? A pak hledáme někoho, kdo by nás opět udělal celými.
Je to celkem srandovní, nemyslíš?
Díky, že jsem mohl napsat Marilyn. Vím, že mě pochopíš.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
