Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Starý stadion🏒..... A on 😏

V sobotu večer...
V den, kdy si Fred a Kate promluvili.

Pohled Kate:

Já ani nevím, proč jsem mu to všechno řekla. Byl milý a nic se nestalo. Jen jsme si to oba vyříkali, ale já si myslím, že jsme oba neřekli to nejdůležitější.
Jeho a moje city. Já jsem mu neřekla vůbec o mých citech, které k němu chovám a on mi zase neřekl, proč to  vážně udělal a proč mi neřekl co cítí..

Řekla jsem mu, že ho mám ráda...
Ale jako kamaráda prostě a to není v mém případě pravda.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo pípnutí u mého mobilu.
Mamka se omlouvala, že není doma a že musím udělat oběd.

Bylo deset hodin. Vstala jsem a převlékla se do šedivých kalhot a nahoru jsem si vzala čistě červené uplé tričko.

Došla jsem až do kuchyně a koukla se co máme a co nám naopak chybí.
Rozhodla jsem se, že udělám jen obyčejné tortilly. Dovnitř bych dala nějakou zeleninu. Například: papriku, rajče, mrkev a tak.
A pak bych udělala nějaké maso. Nějaké menší kousky masa tedy..

Tortilly  byly připravené, zelenina taky. Už jen zbývalo maso.
Vyndala jsem pánev a rozehřála ji.
Na pánev jsem dala předem připravené maso a po chvíli to bylo hotové.
Svojí porci jsem si vzala sebou do pokoje a v klidu jsem se najedla.

Chvíli jsem si odpoledne psala s holkama a pak jsem se rozhodla, že se něco málo ještě naučím.
Učila jsem se půl hodiny a pak se koukla na film...
Tak teda na dva filmy...

V podvečer jsem se taky chtěla vydat na stadion...
Připravila jsem si brusle, chrániče, helmu, rukavice, hokejku a tak.
Hodlám tam jít tak na max. dvě hodiny. A šla bych tam už okolo osmé.

Osmá hodina se už blížila a tak jsem si vzala věci a teple jsem se oblékla.
Venku už byla docela zima. Zvlášť večer. Podzim se už jistě rychle blížil.
Vyšla jsem z baráku a šla směrem ke stadionu.
Vítr si pohrával s mými hnědými vlasy, mé kroky byli jediné, které jsem slyšela. Nikde už skoro nikdo nebyl.
Všude ticho...
Prošla jsem vysokou trávou až ke vchodu. Otevřela jsem a zamířila k osvětlení. Rozsvítila jsem a šla jsem se na střídačku převléct.
Po chvíli jsem byla a tak jsem mohla na led.

Led byl zase uhlazený. Někdo ho tu prostě vždycky udržuje.
Krásný, uhlazený led.. Nádhera.
Branka byla daná mimo led a tak jsem pro ni musela a taky jsem ji musela přendat přes mantinel.
Chvilku to zabralo, ale nakonec se mi to podařilo.
Branka byla už na svém místě a tak jsem se mohla zahřát.
Objela jsem si pár koleček. Puk jsem si přehazovala na hokejce a tak.
Střílela jsem na bránu a nakonec mi to šlo docela dobře.
Zase o něco lépe než minule.

Po hodině už mě to přestávalo bavit.
Zase jsem zaslechla něco jako prasknutí větvičky.
A dveře se po chvíli otevřely.
Stál tam.
Stál tam Fred...

Vešel a mě si moc nevšiml. Byla jsem schovaná na střídačce. Až po chvíli si mě všiml. Asi mu došlo, že tu někdo je a ten někdo rozsvítil, přemístil branku a měl tu puky.
Šel přímo ke mě.
Sedl si a beze slov se začal oblékat.

"Ahoj Frede." začala jsem tedy já, když on zřejmě nemluví.
"Ahoj Kate." stále se převlékal a tak jsem si řekla, že se ho zeptám.
"Frede, mohla bych se tě zeptat?"
"Jojo. Jasně." Odpověděl a už se na mě podíval. Usmál se a v těch jeho bouřkových očích mu zajiskřilo.
"Pomohl by si mi lépe mířit?" zeptala jsem se.

Dlouho jsem nad touto otázkou zvažovala. Jestli se zeptat a nebo ne.
Přeci jen je to teď mezi námi... No řekněme, že jiné. Jiné než předtím.

"Jistě že ti pomůžu."
"Moc ti děkuji."usmála jsem se.

Už mu chyběla jen hokejka do ruky a rukavice. Vzal si tedy hokejku, kterou měl po své levé ruce a ze země si sebral i rukavice.
Vstoupil na led a já hned za ním. Dneska byl obzvlášť tichý. Nikdy mu ta jeho mlčenlivost nevydržela dlouho.
Možná tak pár minut, ale to je všechno.

Zahřál se a párkrát si vystřelil. Teda střelu má rychlou a velmi dobrou. Něco jako Marcus, ale řekla bych, že o něco málo lepší.
Pak ke mě přijel a koukl mi do očí....

Pohled Freda:

Ona se mě zeptala, jestli bych ji nepomohl s přesností.
Snad ji pomůžu.
Když jsem vešel, hned můj pohled padl na dívku menší postavy. Byla zase moc pěkná. Zase jako hokejka. Jako minulý týden. To se mnou ještě normálně komunikovala....

No nic. Přijel jsem k ní a koukl se jí do těch očí.
Po chvíli jsem ji řekl...

"Vůbec netuším, jak tě to mám přesně naučit..." zasmál jsem se a nejen abych odlehčil situaci, ale i proto, aby se taky usmála.
"Taky netuším..." zasmála se.

Nejdříve jsem se koukl na její střely. Fakt dobrý na holku.
Potom jsem jí pomohl... Pak jí to šlo o něco líp, ale musí na tom ještě zapracovat.

Pak jsme si dali oddych.
Seděli jsme vedle sebe.
Kousek jsem se k ní přisunul.
A zase tam byl ten můj chtíč.
Chtíč, který chtěl políbit znovu ty rty.
Chtíč, ji mít zase blízko sebe.
Různé chtíče.
Teď převažoval ten s jejími rty.

Vyrušil mě její mobil. Naštěstí. Jinak bych zase udělal něco, co by tohle všechno pokazilo...
Možná do budoucna.

Ona se mi omluvila, že už musí jít...
Odložila si věci a začala se svlékat.
Už byla a jen se rozloučila. Odešla a já tam zase stál a myslel jen na ni.

Pohled Kate:

Rozloučila jsem se a odešla jsem.
Došla jsem domu, vysprchovala se a vzala si pyžamo.
Věci si připravím až zítra ráno.
Koukla jsem na mobil.
Jedna zpráva...

Fred:
Dneska to bylo fajn. Někdy bych ti zase mohl pomoci. Za týden. Ve stejnou hodinu. Budu tam.
Dobrou a ahoj zítra..

Páni. Takže za týden.
Po chvíli se mi už zavírali víčka a já jsem zas usínala s myšlenkami jen a jen na něj...

Tato kapitolka má 997 slov.
Je tedy delší. Za případné chyby se moc a.moc omlouvám.
Další díl už o víkendu.

Vaše❤
xxxx