I'm straight [CZ]

34.

Vypadalo to, že se s Joshem vídám každý den.
"Tyi, nebyl jsi v kostele," vešla mi do pokoje mamka.
"To vím," řekl jsem a díval jsem se jí do obličeje.
"Jak si se vyspal?" Zeptala se upřímně. Pokrčil jsem rameny a posadil jsem se na postel.
"Bylo to fajn, minulou noc jsem nemohl spát."
"Nespavost?"
"Mhmmm.."
"Josh byl dneska v kostele, řekla jsem mu, že jsi ještě spal. Zeptal se, jestli může přijít a já odpověděla, že může. Je dole, jestli ho tu chceš," řekla a moje oči se rozšířily. Josh je tady.
"D-dobře," zakoktal jsem se a usmál se.
Sešel jsem dolů a pozdravil Joshe. Stále jsem byl v teplákách a příliš velkém tričku. Díval se na mě, jako by si mě přeměřoval. Ale nejspíš to bylo jen v mé mysli. "Takže proč tu jsi?" Zeptal jsem se.
"Nechceš, abych tu byl?" Popichoval mě se smíchem. Protočil jsem očima a lehl si na gauč s nohama v jeho klíně.
"Nah, teď jsem se probudil," vysvětlil jsem a znovu jsem se opřel.
"Nepotřebuju neustále nějakou společnost, Joshuo," protočil jsem očima. Nejsem dítě, neměl jsem rád, když se ke mně tak chovali. Nezabiju se, když budu 5 minut sám.
"Já vím..já jen...chci, abys byl šťastný," řekl a stín starostí mu přeběhl přes obličej.
"Jsem šťastný."
"Jsi?"
"Ne," zatřásl jsem hlavou. "Ne, ale stejně nemůžu být pořád šťastný," řekl jsem upřímně. Nikdo nemůže být pořád šťastný.
"Já vím, ale nemůžeš být ani pořád smutný. Tvoje emoce kolísají a já opravdu cítím, jako bych tě musel dělat šťastným. Chci tě dělat šťastným," odpověděl smutně. "Co by tě udělalo šťastným?" Zeptal se. Přemýšlel jsem o tom. 'Kdybych tě mohl políbit,' napadlo mě. 'Kdybych mohl být s tebou.' 'Kdybychom...mohli být spolu.'
"Tylere," vytrhl mě z mé fantazie, "co tě dělá šťastným?" Zopakoval a já jen pokrčil rameny.
"Prosím?" Žádal.
"Ty mě děláš šťastným," řekl jsem pravdivě. Dělal mě šťastným, teda alespoň většinou. Jasně, že občas byl otravný nebo mě naštval, ale opravdu mě nutil, abych já chtěl, abych se cítil líp. Zatřásl jsem hlavou a jen koukal.
"O čem přemýšlíš?" Zeptal se.
"O ničem," odmlečel jsem se a pak pokračoval, "nemusíš se tolik snažit, abych byl šťastný. Jen to, že tu jsi, mě dělá šťastným. Opravdu."
"Okay," řekl, stále smutně.
"Okay."