,,Musíš ho nahlásit!"naléhal rozzuřeně blonďak. Běh ho jako anděla vůbec neunavil, narozdíl ode mne. V předklonu a s rukama na kolenech jsem se snažila popadnout dech.
Nenahlásím to. Nechci z toho dělat velké haló. Rodiče by mě za mou neopatrnost uškrtilia s policií by byly jen starosti. Nemohla jsem to nikomu říct... Jenom tomuhle kreténovi, kterému po téhle události zbělala hromada peří. Pořád ale převažovala černá pírka.
,,Nahlásíš ho! Rozumíš!? A jestli ne, udělám to já. Nahlásím ho pod tvým jménem!" naposledy jsem zhluboka vydechla a vzhlédla k Adrienovi. V očích se mi objevily slzy z toho šoku a zmatku.
,,Prosím!"podívala jsem se mu přímo do očí. On znova zrudl. Přísahala bych, že tentokrát to vztekem nebylo. Zaváhal.
,,Fajn..."odfrkl poraženě. Pohledem uhnul do strany.
,,A-le budeš opatrnější!"
,,Budu, přísahám, že budu!"
---
,,Zase k ťamanům!? Tam teda nejdu! Seš v Paříži, holka, město, které udává trendy a ty jdeš k Vietnamcům!"
,,Ťamanské věci možná nejsou kvalita, ale jsou levné, víš? To ty nikdy nepochopíš, nelam si tím tu svou kebuli."přešla jsem ke stojanu s letními šaty.
,,Pff... Proč si ale chceš kupovat věci tady, když si je můžeš ušít? Ty návrhy vypadaly nositelně." počkat!
,,Ty ses koukal na moje návrhy?!"okřikla jsem ho a šaty nechala nastojanu. Trochu mě to namíchlo. Copak on mi leze do soukromejch věcí, šmejd?
,,No ták... Jen jsem se kouknul."škádlil mě úšklebkem. V tom se zasekl a prohlídl si mě od hlavy k patě.
,,To co máš na sobě... To je tvoje práce?"
,,Jo, je..."odsekla jsem a vrátila se k stojanu s oblečením, abych zakryla ruměnec. Toho si totiž ještě nikdo nevšiml. Nevšiml si mé práce.
,,Proč tedy nakupuješ tady?"odkašlal si po důkladném průzkumu mého oblečený. Z jeho pohledu jsem byla nervózní.
,,Potřebuju látku a kde jinde najít látku levně, než u Vietnamců."s těmito slovy jsem si přes předloktí přehodila několik kusů šatů, co by se daly dobře předělat.
,,Takže... Recykluješ ťamanské oblečení?"
,,Přesně tak."s hrdě vztyčenou hlavou jsem se vydala k pokladně, zaplatila a vydala se domů.
,,Wow..."hlesl křídloun a nakukoval do igelitky s nákupem. Hned na to se v ní začal přehrabovat.
,,Hej! Jsme na veřejnosti!"sykla jsem a snažila se mu oblečení sebrat dřív, než někdo uvidí lítající mikinu. Neúspěšně.
,,Tahle vypadá dobře!"popadl jednu černou s potiskem tlapky na prsou. Snažil se jí na sebe narvat, ale kvůli křídlům to nešlo. Zakňučel jak malé dítě, kterému něco nejde. Neubránila jsem se úsměvu.
,,Doma ti prostřihnu otvory na křídla."
---
,,Nezapomeň na tu mikinu!"hlásil Adrien, jen co jsme dorazili domů.
,,Jasně, jasně."upustila jsem těžké tašky na podlahu pokoje. Když jsem si otírala z čela pot, ozval se můj mobil.
NOVÁ ZPRÁVA
Neznámé číslo:
Děvko!
ČTEŠ
Černé peří
Fanfiction,,Nepůjdeš se mnou na záchod!" ,,Ale půjdu!" ,,Trochu soukromí, úchyle!" Adrien Agreste. Slavný model. Pěkně nafoukaný a rozmazlený model! To má ale jedna osudová autonehoda změnit... A pak je tu Marinette Dupain-Cheng. Na škole velmi žádaná holka...
