Chicago - Nový život?

5. kapitola

Lekla jsem se, ale nedala jsem to na sobě znát. Nadia měla odposlouchávání.  Dojeli jsme k nějakému většímu domu. Vystoupily jsme a začaly hrát své role. Zatím vevnitř nikde nebyl. Došli jsme do obýváku, kde na černém stole bylo několik lajn.   Zatím jsem ho nikde neviděla. "Dej si tu lajnu." " Nechceš se radši odreagovat nějak jinak?" Znejistěla jsem, nechtěla jsem to svinstvo. "Jestli chceš ještě někdy vyjít z tohoto baráku tak si ji dáš! Hned!" Musela jsem hrát dál nešlo to teď zkazit ještě tady není on. Bála jsem se, ale nic jiného mi nezbývalo. Potom jsem vše začala vidět divně. Najednou přišel on. Nesměl mě poznat. Přilepila jsem se k tomu klukovi co mě donutil si dát drogu.  " Jestli mě ještě stále chceš, " dávala jsem mu polibky " tak jsi mě vezmi, protože já tě chci!" " Jo, teď si tě pěkně tvrdě vezmu, pojď vedle." Odcházela jsem s ním. " Můžu ještě použít koupelnu?" " Chvátej!" Surově mě vhodil do koupelny. Rychle jsem vzala telefon z kabelky a zavolala Hankovi. " Hanku je tady. Prosím pomoc, hlavně rychle prosím!" V tu chvíli tam vletěl ten kluk. " Děvko!" Začal mě mlátit a mezitím mi spadl mobil i s Hankem stále na druhé straně který ječel že tu hned budou. Mlátil a kopal, už jsem se i přestávala bránit. Nemělo to smysl. Pouze jsem ležela. Vzal mě za vlasy, tak že jsem vstala. Hodil mě o zeď, kde jsem se praštila do hlavy. Jedním krokem byl hned u mě a roztrhal mi šaty. " A teď si tě vezmu! Počítej s tím že tě to bude bolet ty malá děvko!" Když už jsem se smířila s tím, že mě tam znásilní vběhli do místnosti Jay a Alvin, přesně v tu chvíli, kdy mě praštil, tak silně až se mi zatmělo před očima. Když ho Jay ode mě odtrhl, ani nevím jak,  vyskočil rychle oknem hned vedle mě. Jay vyskočil za ním a pronásledoval ho. Alvin zůstal u mě. " Jak se cítíš? Pojď odvedu tě odsud." " Jo dobře, jsem přežila jsem. " Zasmála jsem se, ale strašně se mi motala hlava a nebylo mi dobře a cítila jsem v ústech krev. Trochu jsem ji vyplivla na podlahu. Vzal mě ven z té zatracené koupelny zpět do obýváku. Viděla jsem Nadiu sedět v rohu brečet v objetí Erin. Hank  a Antonio seděli na tom klukovi co mě znásilnil. " Al.. To je on.. Vezmi mě prosím ven.. Prosím.." Dostala jsem panický záchvat, všichni v místnosti se na mě podívali. Al mě vzal ven, nasedli jsme do auta na zadní sedačky, kde mě obejmul. " Už se ti nic nestane!" " Al.. Já nechtěla... já musela.. on by mě jinak zabil.. já s tím nikdy nechtěla mít nic společného.." " Co ti dali?" " Cocain.." Viděla jsem jeho vyděšené oči. " Už budeš v pořádku, neboj." " Jo.. věřím ti..  Já teď půjdu spát... Al... Já.. cítím.. k.. krev " Sotva jsem to řekla, přiložil mi ruku do vlasů a rychle, přesto opatrně, mě vytáhl z auta. Položil mě na zem a dal si mojí hlavu do klína. " Záchranku! OKAMŽITĚ!" Slyšela jsem to jako šepot, pomalu jsem se propadávala do temnoty. Ani nevím proč tak křičel, vždyť chci pouze spát. Propadala jsem se do tmy ale viděla jsem nataženou ruku, za kterou jsem se chytila. Vždyť to bylo moje nejlepší kamarádka. Vždyť umřela. " Šári, co tu děláš? Já umřela?" Lehce se na mě usmála, jak to uměla jen ona. " Zatím ještě ne, nenadešel tvůj čas. A ještě dlouho budeš žít. Vždyť jsi si našla úžasného, starostlivého kluka, kterého jak vím miluješ. Zasloužíš si být šťastná po tom všem co se ti stalo." Usmála jsem se. " Pojď se na něco podívat." Vzala mě za ruku a vedla mě k nějakému okraji. " Neboj se nic se nestane." Naklonila jsem se s ní a viděla jsem něco strašného. Já celá od krve ležela na chodníku a okolo mě seděl Al, Hank a Antonio. Antonio mi dává dýchání z úst do úst. Al a Hank se střídají v masáži. Nadia, Erin a Jay stáli opodál taky brečeli. Otočila jsem se na Šárku, ale ta teď byla rozmazanější. " Umírám?" " Ne, ty žiješ. Nezapomeň, vždy ti budu na blízku!" Objala jsem ji. " Já chci tady být s tebou! Mám tě ráda! Prosím už mě znova neopouštěj." " Ty máš místo ještě dole. Neboj se. Znovu se sejdeme." Pomalu jsem začínala cítit stisk ruky. Naposledy jsem viděla její úsměv. Už jsem zase v té temnotě. Zkusila jsem stisk ruky vrátit a trochu se mi to povedlo." Když jsem se snažila otevřít oči, už jsem slyšela i hlas. Patřil Antoniovi a šeptal mi do ucha: " Miluju tě Andie. Prosím vzbuď se. Nenechávej mě tady. Ještě ne. Gabby? Ona mi stiskla ruku!" Poznala jsem v jeho hlase, že brečí. Gabby.. To je jeho sestra. " Antonio jestli chceš jet. Musíš nastoupit hned, musíme jet!" Jeli jsme hodně rychle. Chtěla jsem něco říct ale nešlo to. " Ant..." Cítila jsem znova stisk na ruce. " Jsem tady s tebou. Neboj se Princezno." " Jsou.. všichni v pořádku?" On se jen uchechtl. " Samozřejmě co bych od tebe mohl čekat. Ty ležíš v sanitce a tvoje první otázka je jestli není někdo zraněný? Vážně? Ty nejsi v pořádku, ale brzo budeš. Všichni se o tebe bojíme." " To je dobře, že jsou v pořádku. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se někomu z vás něco stalo." " Dobře. Zlato teď si odpočiň, potřebuješ to. Musíš být v pohodě."

o 5 týdnů později

Otevřela jsem oči, ale strašně mě bolela hlava, tak jsem je znovu zavřela. Párkrát jsem zamrkala, abych si zvykla na to světlo. Rozhlédla jsem se po pokoji. Já měla sádru na noze a obvázaný loket a hlavu. Antonio ležel divně zkroucený v křesílku vedle mě. Na druhé straně pokoje bylo okno na chodbu, kde stál Hank. Jakmile mě spatřil, vešel dovnitř i s Alvinem. Oba mě šli opatrně obejmout. " Jsem rád že jsi vzhůru. On tady byl celých 5 týdnů s tebou, teď po dlouhé době zase spí. Vyděsila si nás. Teď už je konečně všechno v pořádku. " Usmíval se na mě. Najednou se pohnulo to roztomilé stvoření na křesílku. Když uviděl, že jsem vzhůru během sekundy byl u mě. Al i Hank se začali smát. " Dobře vy zamilovaní holoubci, my už radši půjdeme. Ještě za tebou určitě přijdeme. Zatím se mějte. " Když odešli, zůstali jsme tam sami. Jako první mi dal pusu na ruku. " Ahoj krásko, jak se máš?" Dal mi pusu na tvář a já si ho přitáhla do polibku. " Když jsi tady se mnou? Mám se výborně." On se roztomile usmál a já ho prostě musela obejmout. Jinak to nešlo, jsem tak ráda že ho mám. " Miluju tě princezno." Místo odpovědi jsem ho začala líbat. Když jsem se odtáhli, aby jsme se mohli nadechnout řekla jsem mu: " Já tě taky moc miluju!"

Ahoj lidi, tak je tu po dlouhé době kapitola. Chtěla bych před prázdninami ještě nějakou napsat, ale uvidím jak mi to vyjde. Doufám že se vám část líbila. A slibuji, že od září budou častěji vycházet části!