Poslední jednorožec

Příběh

Wernera
No tak dobře. Uznávám, že jsem si o sobě asi moc myslela, když jsem říkala, že Werdorba porazím. Protože vyhrál on. Opět.

Právě teď sedíme na útesu, daleko od zvědavých uší všech našich jednorožčích přátel.

Je teplo. Slunce sice už zapadá, ale i ty nejtenčí paprsky dokáží ohřát naše jindy studené šupiny. Hladina jezera se blyští a ryby ve vodě nadšeně vyhaují své ploutve do vzduchu. Sem tam okolo nás prolétne pták, doufajíc, že unikne našim zubům. Ne, že by se to někteému z nich povedlo. Podle toho, co jsem zatím pochopila, nejedl můj bratr už několik dní, aby v lese nevzbudil pozornost. Teď se nám drzost práků opravdu hodí.

,,Jsou fajn, co?" poznamenám potichu.

Werdorb pokývá hlavou a podrbe se na boku.

,,Ano, to jsou. Hlavně ten jeden, Pegasus, že jo?"

Kývnu.,,Jo, Pegasus. Taky ho mám nejraději. Ne, že bych neměla ráda i ostatní, ale Pegasus je podle mě asi nejchytřejší."

,,Monty ne?" zeptá se.

Zamyslím se.

,,Ne, Monty ne," řeknu nakonec.,,Je milý, odvážný a umí vést své stádo, ale nemá v sobě tolik důvtipu, jako právě Pegasus. Monty taky bere všechno moc vážně a slovo legrace mu skoro nic neříká. Nevyčítám mu to, asi to do role vůdce patří. Ale někdy by se mohl trochu uvolnit a upustit oheň."

,,A ta klisna?"

,,Myslíš Hvězdu? Ta je...nevím. Myslím, že ji všichni berou jako svou matku, i když je vlastně ještě skoro hříbě. Umí poradit ostatním, ale to je asi tak všechno. Když jsme bojovali proto vlkodlakům, účastnila se boje a dala do toho všechno, ale její činy nebyly zdaleka tak prospěšné, jako třeba ty Sněženky. To je další klisna ze stáda, víš? Moc milá, myslím, že mě má docela ráda."

,,Tebe má rád každý."

,,Každý ne. Třeba Eldest ne."

Odfrkne si.,,Eldest je bručoun a nevděčník. Nejraději bych mu vypálil díru do hlavy."

Chvíli vedle sebe sedíme mlčky.

,,Moment," přeruší Werdorb krátké ticho.,,Vy jste bojovali s vlkodlaky?"

Ach, já zapomněla. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?

,,No, ano. Bojovali."

Werdorbovi v očích vzplanou jiskry touhy.

,,Tak na co čekáš? Povídej!"

A já se se smíchem vrátím zase na začátek velkého dobrodružství.

Po západu slunce

,,Tak, a teď jsi na řadě ty," pobídnu Werdorba, když mu konečně vysvětlím náš konflikt s vlkodlaky.

,,Wernero," povzdychne si.

Zavrčím.,,Nehraj na mě divadlo a mluv. Mám právo na pravdu."

,,Já vím."

,,Takže?"

,,Takže se snaž mě nepřerušovat, až budu mluvit. Seď v klidu a nech si to vysvětlit."

,,Fajn."

Lehneme si na zem, hlavami k sobě. Já si svůj ocas obtočím kolem těla, přičemž si málem ukousnu jeho špičku, Werdorb jím ve vzduchu mlátí ze strany na stranu.