Putování za ztraceným dějem

Kapitola 3

Byl pozdní večer, první máj...

Režisér věnoval scénáristovi nedůvěřivý pohled. „To tam vážně je, nebo má vypravěč jen blbý období?"

Scénárista si uraženě založil ruce na hrudi. „Snad ještě rozeznám květen a červenec."

Pravopis sedící o několik řad dál se ušklíbl. „Okena..."

Byl pozdní večer, někdy začátkem července, a autorky se svými mazlíčky kráčely krajinou.

„Na tohle nic neřekneš?" zeptal se fanoušek.

Pravopis vzhlédnul od obrazovky mobilu. „Nejsem slepý. Avenir rozhodně nekráčí."

„Hrozně vtipný," zavrčel Rus. Eninte, která ho stále držela připnutého na vodítku, blondýna táhla za sebou. Snažil zapřít nohama, nebo se něčeho zachytit rukama, ale proti Mary Sue autorce neměl žádnou šanci.

Náhle se skupina zastavila na křižovatce. Zatímco se Avenir s nepublikovatelnými nadávkami zvedal ze země, autorky si prohlížely rozcestník.

Jedna z cest byla vydlážděná a nádherně udržovaná. Po stranách ji lemovaly rozkvetlé třešňové stromy a růžové keře. V dáli viděli obrovský zářivě růžový palác, kolem kterého poletovali jednorožci. Cedule, která mířila tímto směrem, na sobě měla nápis ZÁPLETKA.

„Tohle je rum?" zeptal se fanoušek.

Scénárista zavrtěl hlavou. „Tohle byla asi becherovka. Věř mi, až to bude rum, tak to poznáte."

Druhá cesta, která mířila na úplně opačnou stranu, se ztrácela v temném, zarostlém, tmavém, nebezpečně vyhlížejícím, děsivém a spoustu podobných přídavných jmen lese. Na poničené ceduli, která ukazovala tím směrem, stálo VATA.

Avenir se pokusil oprášit ze sebe prach a kusy trávy. „Tohle už zvládnu sám," řekl a vykročil směrem k domu.

„Zlobivej Avenir!" křikla na něj Eninte a škubla za vodítko. „Jestli se hned nevrátíš, nedostaneš piškotek!"

Rus na poslední chvíli zabránil pádu. „Ale vždyť... Vy jste přece chtěly zabít nějakou ženskou, co žije v růžovým baráku, ne?"

„Já jsem pořád tady," ozval se pravopis.

Karistyn se blahosklonně usmála. „Je na čase, aby ses něco dozvěděl. Je úplně jedno, co chce hlavní hrdina, scénárista nebo vypravěč, pokud jsme tu my autorky."

„A my chceme vatu!" vykřikla Eninte nadšeně a rozeběhla se k lesu.

Avenir se na poslední chvíli zoufale zachytil cedule s nápisem ZÁPLETKA. Okamžik poté se však ozval praskot a nebohý blondýn i s ukazatelem byl znovu nucen nechat se táhnout po špinavé cestě.

~_~

Pěšina už dávno zanikla v hustém lesním porostu. Skupina se proplétala mezi stromy. Skrze jejich koruny nepronikalo téměř žádné světlo. Odevšad je pozorovaly desítky zářících očí.

Avenir se neustále nervózně rozhlížel. Ceduli, kterou celou cestu nesl sebou, držel napřaženou jako zbraň. „Proč jsme nemohli jít tou druhou cestou?"

„Protože touhle jsme měli jít podle scénáře," oznámila mu Karistyn.

„Jasně, hoď to všechno na mě..." zamumlal scénárista.