√18

1.9K 227 34
                                    

,,Blokla sis to číslo, že jo?"ujistil se a nakoukl mi přes rameno do ledničky, do které jsem taky čučela. Blíží se čas večeře a rodiče maj dole pořád dost práce. No co, něco si ukuchtím sama. I když já v kuchyni... Naposledy mi chytla chňapka. Moc dobře si pamatuju, jak jsem zpanikařila a místo, abych si hořící chňapku sundala a strčila pod kohoutek, chtěla jsem zavolat hasiče. Já idiot... (Pozn. autora: Jaká postava, taková autorka :D)

,,Samozřejmě, že jsem si ho blokla! Nejsem blbá."vzala jsem z lednice slaninu a šla najít nůž.

,,No... Hádat se s tebou nebudu."pokrčil rameny. Přešla jsem to bez komentáře a dala vařit vodu. Dneska budou špagety! Jak se voda vařila, atmosféra i beze slov houstla. Každým seknutím nože, jako by narůstala.

,,Ty... Víš od koho byla ta SMSka..."ani jsem k blonďákovi opřeného zády o lednici nevzhlédla, soustředila jsem se jen na krájení slaniny.

Oba jsme moc dobře věděli, kdo tu zprávu poslal.

S hlavou skloněnou jsem dala špagety do vroucí vody a slaninu za otravného prskání osmahla. Heh, tahle situace je moc napjatá... Chtělo by to rozptýle-

,,Adriene!"zaječela jsem, když mi plamen olízl ruku v chňapce a tu zapálil. Ruku s hořící chňapkou jsem zvedla nad hlavu a začala po bytě běhat ve snaze to uhasit a najít mobil, kterým bych zavolala hasiče. Jenže nakonec jsem vinnou paniky jak postavička nějaké komedie běhala komicky v kruzích kolem stolu.

Vtom mě za paži chytla jiná ruka, strhla ze mě hořící věc, mrštila s ní do dřezu a pustila naplno kohoutek, který už oheň uhasil. Ten někdo mě pobaveně sledoval, jak se dostávám z šoku. Poslední dobou je těch šoků nějako moc!

,,Málem sis podpálila barák, maličká."uchechtl se a z dřezu vyndal promočenou a děravou chňapku. Navlíkl si ji a prostrčil dírama prsty, aby mi dal sežrat moje ponížení. Vypla jsem sporák, přecedila špagety a naservírovala dvě porce (ano, už mu i sama vařím... Fakt jsem klesla). Jen co jsem talíře položila na stůl, ozvala se rána za doprovodu tříštícího se skla.

Vyděšeně jsem uskočila. Těsně vedle mé nohy se válel kámen, který před pár sekundama přiletěl oknem. Adrien kámen nasupeně vzal a vydal se s napřaženou rukou k vysypanému oknu.

,,Ne! Neházej ho! Trefíš někoho!"snažila jsem se ho zastavit.

,,O to mi jde, blbko! Trefím toho bastarda!"rozmáchl se připraven šutr hodit.

,,Budou z toho akorát problémy!"se zavrčením ruku stáhl.

,,Je ti jasný, od koho to je?"

S polknutím jsem přikývla.

,,Už to budeš muset nahlásit, tohle před rodičema neschováš!"

Černé peříKde žijí příběhy. Začni objevovat