Láska z tábora /w SEBASTIAN, Vojta Drahokoupil a Ondřej Havel (CZ FF)

7. Další překvapení?

SEBASTIAN

S kluky jsme naplánovali stezku odvahy.

„Nebylo by lepší, aby o tom věděla i vedoucí?" Zeptal se Ondra.

„Tak jí to běž říct." Řekl mu Vojta a Ondra odešel.

PÁJA

Když mě probudilo vyzvánění mého mobilu, bylo asi 5:30.

Volal mi Víťa, a tak jsem vyšla před chatku.

„Co potřebuješ?" Zeptala jsem se do telefonu.

„Přijď k rybníku, prosím." Řekl a típl to.

Šla jsem do chatky, abych se převlékla.

Vzala jsem si na sebe první, co mě napadlo a mohlo se vyjít.

Když jsem došla k molu, stál tam.

„Neprobudil jsem tě?" Zeptal se nevinně.

„Vzbudil. A proč si mi vůbec volal?" Řekla jsem s úsměvem.

„Ale nevypadá to tak. Kluci mě vyhodili, protože něco plánují a vědí, že bych ti to řekl." Řekl se smíchem.

„Jo ták. A co chceš dělat?" Řekla jsem a on se zasmál.

„Povídat si." Řekl s úsměvem, sedl si a čekal dokud si nesednu i já.

Povídali jsme si asi tři hodiny, a pak mu zazvonil telefon.

„Volá mi Séba." Řekl a vzal telefon.

„Co se děje?... Je tu se mnou... Sorry, už půjdeme." Bylo slyšet z hovoru.

„Co se děje?" Zeptala jsem se, když odložil telefon.

„Máme už jít, protože se o tebe bojí a nestíháme snídani." Řekl a oba jsme se začali smát.

Po půl hodině jsme došli k chatce. Normálně cesta trvá asi deset minut, ale my jsme museli dělat blbosti.

„Konečně. Děláš si ze mě srandu, Víťo?" Začal naštvaný Sebastian.

„Klid, byli jsme jen u rybníka a povídali jsme si. Co si o mně myslíš?" Řekl Víťa a odešel.

„To jsem asi přehnal, co?" Zeptal se mě Sebastian.

„A dost." Řekla jsem při odchodu.

ONDRA

Šel jsem za vedoucí, aby o té stezce věděla.

„Ahoj Ondro, co potřebuješ?" Zeptala se mě mile po příchodu.

„Ahoj, my jsme se domluvili, že by se mohla uspořádat stezka odvahy. Co ty na to?" Řekl jsem a ona se usmála.

„To by bylo super, ale musí za něco stát." Řekla se smíchem a já přikývl.

„Bereme na vědomí. A já už půjdu. Ahoj." Řekl jsem při odchodu.

KLÁRA

Sebastian něco tají. Je vidět, že se drží, aby něco neřekl.

„Pájo, můžeš mi říct, kde si byla?" Zeptala jsem se jí naštvaně, když přišla.

„S Víťou u rybníka." Řekla s úsměvem.

„Ty si v tom až po uši." Řekla jsem a ona se zasmála.

„Já vím. A jdeme do chatky." Řekla a my vyšly.

SEBASTIAN

„Myslíš, že mě Klára nezabije?" Zeptal jsem se Vojty a on se usmál.

„Nezabije. A i kdyby chtěla, proč by to dělala? A neboj, já tam Anet beru taky." Řekl mile a poplácal mě po rameni.

Po deseti minutách jsem stál u jejich chatky.

KLÁRA

„Kláro, můžeš se mnou jít na chvíli ven?" Zeptal se mě Sebastian a já přikývla.

„Víš, chtěl bych tě někam vzít, ale oblékni se do něčeho pohodlného. Šaty ani kraťasy si neber." Řekl a já přikývla.

Když jsme vyjeli, Sebastian a Vojta mlčeli, takže jsme si s Anet povídali a přemýšlely, kam jedeme.
Po hodině a něco jsme dojeli do cíle. Byla to nějaká farma.
"Jezdíte na koni?" Zeptali se ti dva.
"Ano. A Rády." řekly jsme jim my.
"Tak šup šup. Jedeme se projet." řekli a my nechápaly.
"Šup šup." řekli a někam šli.

Čekaly jsme na ně asi deset minut a oni nás zavolali.

"Jdeme si nachystat koně a na dvě hodin jsou naši." Řekl Vojta a šli jsme do stáje, kde byli nachystaní čtyři koně.

"Klára má Bailey, Anet má Casey, Vojta má Neona a já mám Twista." Řekl Sebastian a my si pro ně šli.

PÁJA

holky odjely a já byla s Péťou a Víťou.
Péťe jsme ukázali naše místo u rybníka a celou dobu jsme se smáli.
Po nějakých dvou hodinách nám Péťu ukradl Ondra a my měli čas jen na sebe.
Bylo to opravdu úžasné.

ANET

Když jsme se vrátili, nikde nikdo nebyl, a tak jsme zavolaly Páje a ona po hodině dorazila.

"Tak jak jste si to užili?" Zeptala se nás mile.
"Bylo to surové a ty?" Řekla jsem.
"Bylo to boží. Kolik je hodin?" řekla a lehla si na postel.
"Asi čtvrt na jednu ráno." Řekla Klára se smíchem a někdo otevřel dveře.
"Jdu spát. Dobrou." Řekla Péťa a převlékla se.
My se taky převlékly a šly jsme spát.

PÁJA

Holky už spaly a já stále přemýšlela.

Po hodině a půl přemýšlení jsem konečně usnula s myšlenkami na včerejší den.