Dear Diary'

Už zase. Zase je tu ráno, a další den, kdy musím vstávat do tý mučírny, kterou většina lidí nazývá střední škola.

Snad jako každé ráno jsem se s velkou námahou natáhla k mému mobilu, abych si vypla ten zatracený budík, který mám nastavený na 6.30, jako každý všední den, když musím do školy.

Hned potom, co jsem vstala z postele, jsem šla rozsvítit v pokoji a zapnout písničky na mé hi-fi věži, kterou mám v pokoji. Potom jsem se vydala do koupelny, kterou mám hned naproti posteli, splnit svůj každo-ranní rituál.

Stoupla jsem si před umyvadlo a koukla se do zrcadla nad ním.

"No ty zase vypadáš Carol, divím se, že jsi ještě pořád zadaná" Ano. Můj chytrý vnitřní hlas, mi zase složil kompliment. Ani se nedivím, nad takovou reakcí. Vlasy jako kdybych strčila ruce do elektriky. Oči jako vietnamec a o zbytku radši ani mluvit nebudu. A vlastně se taky divím, že semnou Josh ještě pořád je. Snad každé ráno, když u něho přespím, mi říká, že pro něho jsem i takhle nádherná a s těma rozčepýřenýma vlasama a skoro zalepenýma očima strašně roztomilá. V tomhle názoru se neshodujeme. No, ale o tom potom. Zpátky do současnosti.

Jako každé ráno, jsem se svlékla z pyžama a zalezla do sprchového kouta. Pootočila jsem kohoutkem a nechala na sebe dopadat kapky vlažné vody. Tenhle pocit miluju! Nejlepší věc na každém ránu. Pečlivě jsem se osprchovala a zastavila vodu. Nahla jsem se ze sprchového koutu směrem ke komodě, a vzala z ní ještě složenou bílou osušku. Vyšla jsem ze sprchového koutu a pomalu se poutírala, trošku osušila vlasy a nakonec si osušku obtočila kolem těla.

Vyšla jsem z koupelny spolu s teplem, a párou s vůní jahod. Přešla jsem až ke skříni ze které jsem ze spodního šuplíku vybrala růžovou krajkovanou podprsenku a kalhotky na stejný styl i stejné barvy.

"hm .. hm" jako většinu rán jsem zase nevěděla co na sebe, no nakonec jsem dala na jednoduchost. Šedé uplé džíny a k tomu bílé tričko s nápisem "be yourself".

Přešla jsem k posteli a oblékla si spodní prádlo a zbytek položila na postel. Vrátila jsem se do koupelny dokončit svůj rituál. Zastavila jsem se před zrcadlem. No vypadá to trošku líp. Jenom trošku. Díky. Vážně.

Ze spodního šuplíku od komody jsem si vytáhla fén. Zapojila jsem ho do zásuvky a ještě před fénováním si pročesala mokré vlasy. Po fénování jsem ho vyndala ze zásuvky a poskládala na komodu. Znovu jsem si pročesala vlasy a sepla si je do volného culíku, aby mi vlasy nevadily v malování. Z kosmetické taštičky, co mám na poličce vedle umyvadla, jsem si vytáhla make-up a nanesla si ho na obličej. Potom jsem si vytáhla tekuté linky, nanesla si je na horní víčka a následně si řasy přetřela řasenkou.

Zase si nemyslete, že chodím kdo ví jak zmalovaná. Make-up mám jemný, linky si dělám tenký a řasenku si dávám tak, aby mi to aspoň trošku zvýraznila mé hnědé oči. Mimochodem, miluju kosmetickou značku Rimel London!.

Po namalování jsem si vše uklidila zpět do taštičky a uklidila jsem si i fén, místo kterého jsem si vyndala žehličku. Sice zase tak kudrnatý vlasy nemám, ale mám radši, když jsou rovný. Žehličku jsem si zapojila do zásuvky a nechala, aby se nahřála. Mezitím jsem se vrátila do pokoje a oblékla si nachystané věci.

Cestou zpátky do koupelny zrovna začala hrát moje oblíbená písnička od Jasona Derula - Trumpets, takže jsem šla s mým falešným zpíváním a mými geniálními kroky směrem do koupelny. Před zrcadlem jsem si rozpustila vlasy a následně začala žehlit. No, většinou mi teda žehlička sloužila jako mikrofon. Asi do 10 minut jsem měla vlasy vyžehlené, takže jsem se vrátila do pokoje a zkontrolovala čas. Bylo 7.12.

"Dobrý, stíhám." po tom co jsem to dořekla, jsem se musela zasmát nad svou samomluvou.

Přešla jsem k hi-fi věži a zesílila písničky na maximum. Výhoda, nemít ráno nikoho doma, protože mamka už je v tuhle dobu dávno v práci. Ne, otce nemám. Řekla bych o tom víc, ale ještě je moc brzo. Co nevidět se o tom snad zmíním.

Vyšla jsem z pokoje spolu s pobrukováním písniček a šla směrem do kuchyně, abych se nasnídala. Cestou do kuchyně jsem rozsvítila snad všude. Nesnáším tmu, a i když už tu bydlím skoro 18 let, furt se tu bojím být tu sama po tmě. Na mě je ten barák moc veliký.

V kuchyni jsem si rozsvítila taky a přešla jsem k lednici, ze které jsem si vytáhla jahodový jogurt a pomerančový džus. Normálka. Džus jsem si nalila do sklenice a spolu s jogurtem jsem zasedla na barovou židli k menšímu ostrůvku, co máme v kuchyni.

"Já jsem debil." plácla jsem se po čele a šla jsem zpátky k šuplíkům, kde jsem si vyndala lžičku. "To jsi to chtěla jíst rukama?" jenom jsem pokroutila očima a šla si zpátky sednout za ostrůvek a konečně nasnídat.

Po snídani jsem kelímek od jogurtu vyhodila do koše a lžičku hodila do dřezu. Napila jsem se džusu a ještě nedopitý ho položila na linku. Zkoukla jsem ještě hodiny, které visely nad vchodem do kuchyně, a zjistila jsem, že máme ještě necelou půl hoďku do začátku školy. Přesněji je 7.33.

Vybrala jsem se zpátky do pokoje. Když jsem vybíhala schody, tak jsem se div nezabila, ale nějakým zázrakem se mi povedlo nezakopnout. Vrátila jsem se do pokoje a přešla jsem do koupelny, kde jsem si ještě naposledy přejela žehličkou přes své dlouhé hnědé vlasy a nakonec ji vypojila ze zásuvky a položila na komodu vychladnout.

Zkontrolovala jsem si ještě make-up. Ještě moment. Na obličej jsem si dala jseště tenkou vrstvu světlejšího pudru. Pročesala si ještě vlasy a nakonec na sebe nastříkala pár kapek voňavky značky Elite, kterou jsem dostala jako dárek k vánocům, od mé kamarádky Belly. Ano, už je asi čtvrt roku po vánocíh, a pomalu začíná jaro, a to znamená, že už bude konec školního roku, a já budu ukončovat 2.ročník na střední škole.

Vrátila jsem se do pokoje a ze skříně jsem si ještě vytáhla volnou šedou mikinu a přetáhla si ji přes hlavu. Popadla jsem batoh, přešla k hi-fi věži, kterou jsem následně vypla, a ještě přešla k oknu a roztála závěsy. Cestou ven z pokoje jsem si ze skřínky u postele vzala svůj i Phone, všude pozhasínala a běžela dolů do předsíně, kam jsem si položila batoh a vydala se do kuchyně. Dopila jsem si džus a s posledním pohledem na hodiny zhasla a odešla z kuchyně. 7:47. Tak akorát. Do školy mi to trvá asi 10 minut, takže to stíhám.

V předsíni jsem si nazula svoje bílé kotničkové conversky. Miluju kotničkový boty a hlavně značku converse.! Hodila jsem na sebe ještě černou koženku, popadla batoh a odemkla dveře. Vyšla jsem ze dveří a následně zamkla. Zapojila jsem si sluchátka do mobilu a mohla vyrazit.

Když jsem šla přes školní parkoviště, tak jsem si všimla, že se na něm nachází ještě několik opozdilců, kterým je očividně jedno, že za necelých 5 minut začíná hodina. Mezi nima jsem si všimla i dvouch hodně známých tváří, kteří si ještě před školou kouřily. Justin Bieber a Zayn Malik. Největší slaďouši na škole a zároveň i ti nejlepší kámoši, který by si přál snad každý.

"No jo, zase Bieber a Malik, žádné novinky" zasmála jsem se a zvedla jsem ruku na podzrav.

"Hele, ty máš co říkat Carol" odpověděl mi Justin a spolu se Zaynem se zasmály a zamávali mi.

Když jsem vešla do školy, prošla jsem okolo hodně známých tváří a pozdravila se s polovinou studentů, dokud jsem se nedostala ke své skřínce. Nejsem jedna z těch známých celebrit na škole. Ale jednoduše. Zná mě tu skoro každý, ať už v tom lepším, nebo horším světle.

Otevřela jsem si skřínku a hodila do ní bundu spolu s nepotřebnými učebnicemi a ty potřebné si z ní vytáhla. Koukla jsem se ještě na rozvrh, co jsem měla vylepený ze vnitřku skřínky, abych zjistila, co teď máme. Angličtina. Shit.

Přesně ve chvíli, kdy se po škole rozzvučel zvuk školního zvonku, který ohlašoval začátek hodiny, mi někdo zezadu zakryl oči a něco mi pošeptal blízko mého ucha ...