Dívka Mafie

Kapitola 8 - Rána rány probouzí

Pohled vypravěče

Je téměř jasné, že rodina Bonerti je rozvětvena ve všech městech v okolí hlavního místa působení. Petesburg je jedním z těchto měst. Důvod proč vám tuto informaci sděluji je jednoduchý a toť je ten, že tomuto městu vládne ruka Vergilia Bonerti, což je bratr Denise. Je přímým opakem této dívky. Rozvážnost je sice dobrá věc, však když se k ní přidá jeho paranoia, že na každém rohu ho prostě a jednoduše čeká smrt... Muž byl sice vychováván stejnými lidmi, přesto nedodržuje konvence a dělá si co chce. Neexistují pro něj, žádná pravidla ostatních, jelikož si tvoří svá. Nikdo se mu nepostaví, neodváží se, protože se bojí jeho zloby a tak celkově krve rodiny Bonerti. Žárlivost na Denisinu moc ho přivádí k šílenství a tak se většinu času snaží nad ní povyšovat a dělat všelijaké zlosti. Jednoho dne se dozvěděl o akci na rodinu Ruvargo a pochytil informace o zradě některých z jejich lidí. Jakmile tedy měl špetku času v jeho naplněném diáři, vzal pár svých lidí a vyrazil z vervou do hlavního města rodinného působení, navštívit Denise a dozvědět se víc o svém doslechu. A hlavně znovu prověřit Denisiny nervy.

Pohled Shale

Sedím ve stejném pokoji už několik dní. Nemám ponětí o čase, tedy jak dlouho jsem v tomto domě, ale okno mi aspoň napovídá kdy je den a kdy noc. Zkracuji si dlouhé chvíle četbou z obrovské knihovny, která tu je zabudovaná do zdi a přemýšlením o uhrančivé dívce. Je vždy upravená a její chování je vytříbené, což je velmi neobvyklé. V rodině Ruvargo se takhle nikdo nechová ani samotný Vasil. Na to je příliš pyšný tím, že si může dělat co chce, tak proč by dodržoval nějaká společenská pravidla. Podle něj je prostě a jednoduše bůh a ostatní ho v tom podporují, protože se ho bojí. Z přemýšlení mě vyruší klepání na dveře. Vchází dívka, která se mi představila jako Marla. Ta mi přináší každý den jídlo a občas prohodí pár slov, ale dnes jde bez tácu. "Co se děje?" překvapeně se ptám. "Přijel bratr naší hlavy rodiny." trochu nervozně nadhodí. "A to znamená?" "Že chce vidět zajatce." "Takže co mě čeká?" Jen se na mě mlčky dívá. "Marlo, prosím mluv." naléhám, když otálí. "Netroufám si odhadovat, když tu Denise není." "Denise? To je ta druhá holka? Co s tím má společného?" Marla chvíli nervózně zrakem tápe po místnosti, jako kdyby vymýšlela lež a poté odpoví "Je to její blízký přítel, tak ji poslouchá." "Co je vlastně zač, ten muž? Teda mimo toho, že je to bratr vaší hlavy." "Je to rozmazlenější verze a hlavně tyran. Pyšní se svým jménem a dovoluje si na všechny jelikož se ho díky právě jeho jménu, všichni bojí. Celkem se mi ulevilo, když dal jejich strýc moc tomu druhému potomkovi, který dědil jak skoro všechny podniky, tak si vytvořil autoritu mezi touto rodinou." Zajímalo by mě, kdo to je. Kdo je ten Don jejich rodiny, ale je příliš naivní si myslet, že mi to tu někdo poví. "Kdy má přijít?" Zvědavě se dále vyptávám. "Už je u toho bezprstého rusa, takže nejspíš každou chvíli jsou tady." "Jak na to je ten Rus?" "Žije." jednoduše odpoví a já jen kývnu hlavou na porozumění této odpovědi. "Proč vůbec sem půjde? To jste mu všechno neřekli?" "On není zrovna důvěřivý a rád si řeší věci po svém." Po dořečení této věty se otevírají dveře, do kterých se najednou valí Sangar, nebo jak se to jmenuje. Za ním v závěsu je další, kterého nazývají Castelo a nakonec muž neznámý, který má pleť bez šrámů, vousů a jeho vlasy jsou zčesány, jako kdyby byl mafián ze sedmdesátek. Jeho tvář při pohledu na mě se pousměje. Tento výraz mi spíše připomíná, jako kdyby naznačoval jistou nadřazenost jeho osoby nad tou mou. Nemohu si však pomoci, jeho oči mi někoho připomínají, bohužel si nedokáži vzpomenout. Přichází ke mě blíže a poví něco v jejich jazyku. Dva jeho společníci mě zvedají z křesla a přitahují blíže k němu. Dívá se mi do očí a prsty jeho ruky mi sjíždí po tváři, když mě uhodí nečekaně do obličeje. Hlasitě začíná křičet, na všechny ostatní kolem a já nerozumím ani slovo, jen zmateně koukám a snažím se aspoň něco pobrat. "Proč je tady tahle štětka?!" prohodí. Castelo ihned obrací "Denise jí tu chtěla." "Oh.. Denise měla vždy dobrý výběr, ale neohrozila by svou lehkovážností svou rodinu. To snad víme oba dva, Castelo. Připoutejte jí k židli a dejte Sangarovi , děvče nám něco prozradí." jakmile to dopoví, muž mě posadí na židli, chytá mě za vlasy a natočí mi hlavu výš, abych na něj viděla. "Stačí mi říct jméno a nechám tě." Pousměje se. Čekám co bude, když... uvidím břitvu se kterou se ke mě Sangar blíží. Bere si židli k té mé a pokládá mi na ruku ručník do kterého otírá ostří a tu z nenadání pomalu otírá i o mou ruku, tak že jí opatří malým šrámem. Jen zavírám oči pod tíživostí okamžiků, kdy řízne hlouběji. "Tak nám řekni co víš o Vasilovi. Plánoval napadnout naši větev rodiny v Petresburgu, co?" mluví na mě jazykem tentokrát mě známým. "Jak to mám asi vědět? Jsem překupnice, ne jeho diář." on jen pohne rukou na Sangara, který se znovu ujme břitvy. "Kurva!" vykřiknu a on se ptá dál. "Kdo z naší rodiny mluvil?!" "Cože?" divím se a zdánlivě nejsem jediná. Sangar pohlédne udiveně na Castela a ten se také ptá. "Někdo z našich mluvil?" "Jak by jinak našli Franca a jinak se dostali do Petesburgu? Tak blízko nám nikdy nebyli. Porušili dohodu." otáčí se zpátky k mé tváři a znovu zakřičí "Tak kdo?!" "Polib mi." řeknu z posměchem a znovu ucítím ostří. To, ale muži nestačí a jde dále od svého postu. „Cože?" já se usměji a povím "Slyšel si." V tuto chvíli bere ze Sangarovi ruky ostří a ukáže mu, že má uhnout ze židle, na kterou si sedá a čepelí mi sjíždí po tváři. Cítím jak se mi kapky krve stékají po obličeji až na bradu, kde kapají na oblečení. "Máš líbeznou tvář," ......pohlíží na mě..... "...škoda, že patří odpadlici." "Odpadlice? A co jsi ty? Myslíš jakej si bůh a přitom mě musíš svázat provazama k židli, abych ti neublížila. Hrdino!" znovu se mu posmívám do očí. "Mlč děvko, dokud nebudeš tázána." "Co mi uděláš? Zabiješ mě? Protože to už mi nasliboval někdo jinej." "Tak ty si chceš hrát?!" Zvedá se a znenadání kope do židle na které sedím, takovou silou až mě převrhne na záda. "Co s ní pane?" ptá se Sangar "Pověste jí za ruce, trochu ji do rána protáhneme." "Za ruce?" nechápavě tápe v rozkazu, Castelo jej však otočí a poví "Vem lano, svaž ji ruce a za ně ji pověs na trám, pitomče." zanedlouho už visím ve vzduchu a při přivazování se ani nesnažím bránit. Je to stejně marný. Po nějakém čase, když oslaví jejich práci odchází neznámo kam. Tma večera se rozprostře po místnosti a já nemám šanci se dostat dolů, ze spárů lana, které doslova trhá mou kůži na zápěstí. Nastává noc.