Purple Smoke

Kapitola 18

Před Blueinou postelí stojí doktorka v bílém plášti. Začínám pochybovat o její kvalifikaci. Už dobrou půlhodinu stojí před sestřinou postelí a zírá na ni. Za tu dobu pronesla jen pár uklidňujících slov. Kdybych chtěla uklidnit, zavolala bych si psycholožku. Těmhle lidem ale já nevěřím.

Štve mě jejich neustálý úsměv plný lítosti a nasládlý hlas, kterým vás ujišťují, že bude vše v pořádku. Lžou, nic jiného o nich říct nejde. Nedá se jim věřit. Jako malá jsem občas měla paranoidní noční můry o Nákaze. Zdálo se mi, jak se objevuje v mém pokoji a pomalu mě dusí. Nakonec jsem skončila s fialovými víčky a dívala se na sebe ze stropu v podobě ducha.

Kvůli tomu jsem chodila i ke školní psycholožce. Nenáviděla jsem to. Občas jsem si říkávala, k čemu to je. Nikdy mi to nepomohlo. Jak jsem stárla, sny sami zmizely. Jednoduše se vypařily. Ani jsem to skoro nepostřehla. Později jsem si všimla, že už se každou noc nebudím s křikem.

„Blueana Dansonová," pronesla doktorka monotóním hlasem. Stiskla jsem pevně rty, abych jí neřekla nějakou peprnou poznámku. „V kómatu krátce - pouze dvě hodiny. Nereaguje. Začaly se objevovat i první příznaky Nákazy. Zfialověly jí rty i víčka, bledne jí pleť. Připravte kapačku s výživou. Stárnutí se zastaví až za zhruba sedm let. Do té doby jí podávejte vitamíny. Poté můžete odstavit."

Zalapala jsem po dechu a vyskočila do stoje. „Jak to jako myslíte, že to potom odstavíte? Chcete mi tvrdit, že se nikdy neprobudí? To nedokážete udělat nic lepšího," zvýšila jsem hlas, až jsem skoro křičela. Kdybych byla doktorkou a někdo by na mě vyjel, asi bych si to nenechala líbit. Ona nad tím mávla pouze rukou. To mě ještě víc dopálilo, jak dávala najevo svůj nezájem.

„Nathalio, uklidni se," zpražil mě táta pohledem. Zkrabatila jsem čelo a našpulila rty. Tady šlo o život Blue a oni odmítají něco udělat. Zachráním ji klidně sama, pokud budou pouze sedět s rukama založenýma v klíně a čekat na to, jak se to vyvine.

Doktorka dál diktovala sestře, co má dělat. „Taky zavolejte na psychiatrii, ať nám sem pošlou jednoho psychologa. Nathalia Dansonová trpí příznaky šoku. Stále nedokáže vzít na vědomí to, co se stalo její sestře. Přineste jí i prášky, potřebuje se uklidnit."

Přešla jsem k doktorce a vrazila jí facku. Šokovaně si mnula to místo a zděšeně se na mě dívala. „Nathalie, okamžitě se jí omluvíš. Paní doktorka dělá, co může," nařídila mi prudce máma. Zatvrzele jsem stála na místě. Odmítala jsem se hnout.

„Ani mě nehne, zasloužila si to," procedila jsem mezi zuby. Otočila jsem se na podpatku a práskla za sebou dveřmi. Než jsem vyšla, stihla jsem vrhnout opovržlivý pohled po doktorce. 

OPRAVENO: 05.05. 2019