Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

2.chapter [In smoke with all our memories]

Snad nikdy jsem nebyla takhle zvědavá.

Chodím sem a tam po obýváku a čekám,až se babička vzdálí dostatečně daleko odemně a od tajemné krabice.

"Budeš tu na večeři?" objeví se ve dveřích babička.

Sedím v křesle nohu přes nohu,poklepávám si propiskou o opěrátko křesla a zamyšleně se na ní dívám.

"Klidně"

Babička se na mě chvilku dívá a když se naše pohledy střetnou,pousměje se a sedne si naproti mě na pohovku "Láká tě to,že?"

"Jako by si mě vůbec neznala" začnu se smát a odvrátím hlavu k oknu.

Venku se pomalu zatahuje a pofukuje vítr víc než předtím.

Babička mi položí na koleno klíč a dodá "Já to vím,ale nejsem si příliš jistá,že bys měla vědět,co v té krabici je"

Trhnu sebou "A měla jsem to vědět už dávno?"

Babička se na mě podívá pohledem,kterým by klidně mohla začarovat i samotného Voldemorta.

"Tak měla nebo ne?"

"Sophie.." šeptne tiše "Nemám být ta,která ti to má říct.."

Jakmile dopoví svou větu,zvedne se a rychle odejde pryč.

Slyším,jak cvaknou dveře od její ložnice a po celém přízemí se rozhostí ticho.

Upřeně se podívám na skřínku,zvednu se a vrazím do klíčové dírky onen klíč.

Pomalu jím pootočím a skřínka se sama otevře.

Mám jí otevřít? Nemám?

Zamyšleně se dívám na krabici a užuž pohledem otevírám víko krabice.

V hlavě se mi mísí myšlenky a já pořád nevím,jestli jí mám otevřít nebo ne.

Co když je v té krabici něco,o čem bych neměla vědět? Nebo co se nemám nikdy dozvědět?

Ať už je to jakkoliv,hrábnu po víku krabice a první co uvidím,jsou papíry.

Papíry,papíry a jenom samé zažloutlé papíry.

"A tohle má být něco,co předemnou tají?" špitnu si sama pro sebe a povzdechnu.

Naštvaně se zvednu a ještě chvíli zírám na otevřenou krabici uprostřed obýváku.

Nakonec si jí vezmu sebou do ložnice a zavřu za sebou dveře.

Sednu si na postel a vezmu do ruky zažloutlý a něčím umazaný papír.

Píše se tam něco o tom,jak se mí rodiče měli rádi a další.

Tohle má být tajemství??

Jsem celkem naštvaná. Vždyť tohle dávno vím!

Zakoulím očima a švihnu papír zpátky do krabice.

Dále si začnu prohlížet fotky,když jsem byla menší.

Na hodně fotkách jsem vyfocená s malým hošíkem.

Poznávám,že je to u babičky Theresy a dědy Tima na zahradě.

Na pár fotkách jsem vyfocená v bazénku,někde zase v lunaparku,pak dokonce i se zmrzlinou,která je větší než moje hlava a taky ve vojenském oblečku.

Při pohledu na ty fotky přiznávám,že si ráda zavzpomínám na dětství.

Měla jsem dokonalé dětství a to jen díky svým rodičům,babičkám,dědečkům a dalším příslušníkům mé rodiny.

Už chci brát do ruky další z papírů,když v tom někdo zazvoní u dveří.

Překvapeně se zvednu,zašoupnu krabici pod postel a seběhnu schody ke dveřím.

"Ahoj Sophie" pozdraví mě William "Je doma Violet?"

"Ach,dobrý den" začnu si hrát na postarší Londýňanku "Babička doma je,hned vám jí zavolám"

Jak jsem se dozvěděla o pár vteřin později,babička vytuhla v houpacím křesle uprostřed jejího pokoje.

"Babi,vstávej" jemně do ní narazím dlaní "Je tu William"

"To už je tolik hodin?" skoro vyskočí z křesla a rozhlídne se kolem dokola.

"Pomalu,ještě se ti udělá špatně" pokárám jí a vejdu do předsíně otevřenými dveřmi babiččina pokoje.