I'm straight [CZ]

38.

Pro lepší atmosféru si pusťte klip z médií :)

Jel jsem k Joshovi domů.
Vzal jsem auto, užíval jsem si jízdu. Řekl jsem jednomu z nejdůležitějších lidí, co jsem cítil. Byl to dobrý pocit. Jeden další člověk, nechtěl jsem všechno zničit. Joshovo přátelství pro mě znamenalo tolik, a tak jsem to nechtěl posrat. Zaparkoval jsem u jeho domu a šel jsem zaklepat na dveře.
"Ahoj," otevřel dveře, já vešel dovnitř a následoval jsem ho do jeho pokoje.
"Takže, proč jsi mě tu vlastně chtěl? Nudím se stejně jako ty..." zeptal jsem se, skočil jsem na jeho postel a roztáhl jsem nohy a ruce jako hvězdice.
"Nevím, vždycky, když tu jsi, nudím se míň," řekl s úsměvem.
"A co chceš dělat?" Zeptal jsem se a hned jsem začal litovat, když ho napadlo něco, co jsem nedělal roky. Rozhlédl se po pokoji, jeho oči se na něco zasoustředily a pak se rozzářily. "Mohl bys...mi zahrát na piano?" Ukázal na piano, které bylo naproti jeho postele. Nildy na něj nehrál, protože nikdy neměl čas se to naučit. Našpulil jsem rty a vrhl na něj pohled, který říkal 'vážně?'
"Nechal jsem toho před lety," protočil jsem očima. Našpulil rty a já vzdychl. "Nejspíš si nic nepamatuju," řekl jsem.
"Jen to zkus, chybí mi to," řekl.
"Fajn," vstal jsem, sedl jsem si k pianu a koukal jsem se na klávesy. Všechno se mi to začalo vracet a já se usmál. Byl jsem šťastný, když jsem skládal. Fakt mi to chybělo. Zahrál jsem první notu mé vlastní písně 'Drown' a ani jsem si neuvědomil, že zpívám.
"Here I come...come to you...in the very clothes... Tady přicházím...přicházím k tobě...ve stejném oblečení..." podíval jsem se na Joshe, který jen koukal a obdivoval. Nikdy jsem nechápal, proč měl tolik rád můj zpěv, fakt ne. Jen zíral a cítil jsem se zranitelně, ale nepřestával jsem hrát.