Probouzím se v měkké bílé posteli. Otevřu oči a prohlídku si svůj fialový pokoj. Z okna vidím moje miláčky - létající koně.....ne budou to jednorožci s křídly, kteří prdí třpytivé duhové obláčky...prostě zajímavější. Moje kouzelné víly mi vlétly do...
Vstala jsem z postele a ustlala, ale pak jsem si všimla nějaký holky, která seděla v křesle a ještě spala. Bolí mě hlava, oči mě pálí jako čert a jsem tak unavená, že bych nejradši usla, klidně i ve stoje. Přiblížila jsem se k ní...včera jsem byla tak unavená, že jsem vůbec nevnímala...pamatuju si jenom, že jsem zpívala písničku s.....,,Abby?!". ,,Co...co se stalo...já jsem vzhůru" zmateně se koukala kolem a pak se na mě usmála. ,,Ups..asi jsem tě probudila viď.." ironicky jsem se ji omluvila. ,,Tak pojď půjdem udělat snídani...už mám hlad" řekla Abby a klepla na její ploché břicho...ach jo...Stará dobrá Abby...Prohledali jsme skříňky a poličky ve snaze najít něco co bychom mohly sníst...,,Co tohle?" zvedla chipsy s příchutí ranní cibulky. Tu miluju nejvíc. ,,Nic jsme zatím pořádnýho nenašli, nutně potřebuju nakrmit můj milovaný žaludek...slyšíš to jak brečí, když nedostane jídlo?" smutně řekla a hladila si břicho...Zasmála jsem se tomu jak se pečlivě stará o jídlo a krmení pro její žaludek...,,Tak pojď do kavárny" zakroutila jsem hlavou a dále se dívala na to jak tam "tancuje". Její styl tancování je jako nejhyperktivnější opice, která dostala další dávku drogy. Obě jsme se převlékli skoro do stejného oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jo Tori, táta ti vzkazuje, že přijde někdy odpoledne" řekla najednou. To je u něj normální, pořád je někde a pak se vrátí někdy odpoledne pro jídlo a pak zase někam odfrčí někam do háje. ,,Jak se jmenuje ta restaurace?" zeptala se nedočkavě...nojo zvědavka...,,Jmenuje se Café Rêver...francouzky Kavárna Sen". ,,To je francouzká kavárna?!" vypískla radostí. Já fakt pořád nemůžu pochopit, že jí je 16....za pár měsíců 17....Radši jsem dělala, že jí vůbec neznám a popošla pár kroků do předu a nezastavovala se. ,,Tori..počkej!". Tori ignoruj a pokračuj dál v cestě. ,,No tak Tori! Zpomal!" ozvalo se někde vzadu. Zastavila jsem se u restaurace a čekala na Abby až bude u mě. ,,No konečně kde si byla?" zasmála jsem se a ona mi oplatila jen velký vraždící pohled, ale hned zmírnila, když uviděla tu restauraci Rêver. Posadily jsme se venku na krásně dřevené, ozdobené židle a na stole zdobila váza s asi deseti druhů květin. Ubrus byl krásně bíle čistý jako ranní mráčky a číšnici? Nejlepší! Vždy se usmívají a jsou milý. ,,Co si dáte milé slečny?" přišel k nám jeden mladík s černýma rozcuchanýma vlasama. Typovala bych ho na 19? ,,Já si dám Crêpes a minerální vodu...a ty?" zeptala jsem se, ale jak vidím asi nerozumí francouzky...mě to učila mamka. ,,Chceš pomoc?" usmála jsem se a ona rychle přikývla ,,Tak co bych si dala?". ,,Nechceš třeba taštičky plněný čokoládou? Je to dobrý" zeptala jsem se po 5 minutách výběru nějakých jídel, se kterým Abby bude souhlasit. Ten číšník tu pořád je? No to je teda trpělivost..jsem ohromena. Příkývla a já číšníkovi poděkovala za trpělivost a řekla za Abby objednávku: ,,Tak prosím ještě pain au chocolat a minerální vodu". ,,Máte to mít...dámy..." přikývl a ještě se na nás usmál. Po jeho odchodu se ke mně Abby sklonila a její tvář zdobil velký ďábelský úsměv ,,Tys to neviděla?". ,,Ehm...co by jsem měla vidět? Objednala jsem nám snídani?" zasmála jsem se, ale ona na mě udělala Nech toho pohled. ,,Ten kluk...pořád si tě prohlížel...co kdyby...-". ,,Ne Abby nemysli na to! Já prostě....prostě ne!" vím co myslí a vím, že to není nic pro mě. Prostě ne a ne a ne! ,,Ale notak...aspoň se s ním seznámíme" udělala na mě psí oči. ,,Ehm...Abby? Po několika letech sis nevšimla, že na mě psí oči nezabírají?" zasmála jsem se tak, že jsem se znovu rozesmála znovu kvůli mému smíchu. Jsem normální? Nemyslím si. ,,Tak nic...zkus mě zastavit" ušklíbla se na mě a koukla se na toho číšníka s naší snídaní. Moje smrt se blíží! Už za pár vteřin se tu proměním na rajče. Ano znám sebe až moc dobře. ,,Tak tady to je jedny pain au chocolat a Crêpes a 2 minerální vody" položil na stůl naší krásně voňavou snídani. Než jsem se dala do jídla jsem už cítila nebezpečí. Abby to fakt udělá! ,,Ahoj jsem Abby a to je Tori" dala před něj ruku a on ji hned přijal ,,Jmenuju se Alexandre". Natáhl e mně tu jeho ruku....ach jo...měla jsem jít do jiné restaurace...Skryla jsem zklamaní a přijala ruku s úsměvem. Moji ruku nepouštěl a své rty přitiskl na hřbet moji ruky. Už se proměňuju na rajče. Cítím ve mně krev, která tuhne. ,,Rád jsem vás poznal dámy...dobrou chuť" naposledy se "škaredě" usmál a otočil se na odchod. ,,Co jsem ti říkala...on-tě-chce!" vykřikla radostí a se šťastným obličeji se vrhla do jídla. Já-ji-za-bi-ju! Vykuchám ji, nacpu do ní kameny a shodím ji do propasti.
Snídaně byla tak dobrá, že bych si dala další, jelikož jsem už přecpaná a moje bříško se zvětšil jako u těhotný ženský. ,,Chutnalo vám?" ozval se hlas toho číšníka. Ten mi fakt chyběl...,,Byl to nejlepší snídaně ever!" řekla spokojeně a hladila si svoje dobře nakrmené bříško. ,,To jsem rád" otočil se ke mně ,,J'espère que nous nous reverrons". Jen jsem se na něj "usmála" a přikývla jsem Abby k odchodu.
,,Tak co? Co ti to říkal?" zeptala se hned jak jsme se oddálili. Já ji fakt nemám ráda...zvědavou holku už nepotkám, protože je jenom jedna...ta zvědavka vedle mě...agggr proč ten svět musí být takový jaký je? ,,Já čekám...hele Tori klidně tu zkejsnem, když mi nechceš nic říct...já mám času dost..." stoupla si přede mnou a aby toho nebylo málo zvedla hlavu do výšin, aby to vypadalo, že to myslí "smrtelně" vážně. ,,Řekl: Doufám, že se znovu uvidíme" proč to skrývat, že? Ale, když zdělíte takovou informaci téhle holce, bude to řešit nejmíň půl roku. ,,Ooooo tady má někdo nápadníka, takový sexy nápadník, že?" drkla do mě a povytáhla obočí. Já tu holku fakt shodím do té propasti. Tady není jiný téma než kluci? ,,Zítra už je škola, píšem něco?" zeptala se hned, abych odbočila a nikdy se nevrátila k tématu KLUCI, marně...,,No tak odpověz" tahle holka může nasrat hodně. Crrr Crrr! Ano! Tenhle zvuk vždy zachrání. ,,Ano? Nemůžu u Tori ještě zůstat?....hm....tak jo...čau" smutně se na mě koukla a já se uvnitř smála. Taková změna nálad....
Doprovodila jsem ji k autu, popovídala jsem se s paní Berry, její mamkou a namířila hned do pokoje. Můj pokoj byl přece zamčený, ale teď je otevřený. No ty vole....to byla Gabriela! Já ji prostě vyhodím, je mi jedno, že s tím táta nebude souhlasit, ale prostě ji-tu-nech-ci! Otevřela jsem dveře dokořán, abych Gabrielu sesypala nadávkami, ale místo ní byl přede mnou...Nick? ,,C-co tu děláš?" zmateně jsem si ho prohlídla a neuvědomila jsem si, že mám ještě ruku na klice. Podíval se na mě a pak do země. Zase. To jako neumí nic jiného než se koukat do země a nebo do stropu? Já tyhle lidi fakt nechápu, asi jsem zaspala několik hodin biologie člověka. Než jsem se stačila nějak reagovat, už byl u mě....jen pár cenťáků...prosím stačil mi Peter. Prohlížel si můj obličej, moje tvář byla obalena jeho dlaněmi...,,Jak si mě našel?". ,,Pro mafiána je to hračka" usmál se a políbil mi na čelo. To bylo úplně něco jiného než od táty. Nechápala jsem...,,Za co?"
Omlouvám se, že nebyl dlouho díl. Byly testy, zkoušení atd. Znáte....no a k psaní jsem se dostala až dneska...takže si užijte díl. Celý týdny se necítím ve své kůži, takže se omlouvám dopředu jestli ty díly nebudou až tak zajímavý.
Ale počkat...jak se vám líbí nový obal? Aspoň už víte jak vypadá Jennifer, Peter a Elizabeth...a Alexandre...no toho vám ještě neukážu-nechte se překvapit :D
Mám otázku:
1. Znáte nějakou kamarádku, která je extrémně zvědavá jako Abby?
2. Mám pokračovat v příběhu nebo to mám nějak ukončit?
Moc děkuju @carlie15 za to, že mi dáváš v každém dílu like. Moc si toho cením <3 Doufám, že ti bude moje příběhy bavit.
