1•

232 13 7
                                    

Koukám se na sebe do zrcadla. "Úsměv,klidný hlas a všechno bude v pohodě" uklidňuju sama sebe. A víte, co je nejhorší? Stala jsem se majitelkou hokejového klubu San José Sharks a přitom se chovám, jako puberťák , jak by řekla moje máma, měla bych být vyspělá dvacetiletá žena.

Nad mojí myšlenou se usměju a vytáhnu si telefon z kapsy. Mezi kontaktema najdu Chelsey. Chelsey je moje kamarádka od koní. Mám koně, kteří jsou ustájení v nedaleké stáji. Chelsey tam má ustájenýho koně stejně, jako já.

Dneska bohužel nestíhám, takže ji poprosím, aby můj miláček neumřel hlady a žízní.

"Ano, žraloku?" Chelsey se zasmála nad vlastní poznámkou

"Postaráš se o mé divoké zvíře?"

"Jasný, tak hodně štěstí"

"Díky! " Po mé odpovědi telefon ohluchl

Začala jsem si nazouvat botasky a do toho jsem si dávala telefon do kapsy. Vyhupsla jsem se z kleče do stoje. Klíče jsem si hodila do tašky a zabouchla jsem dveře od bytu.

...

"Ahoj, jsem Hope Smith a je mi dvacet. Jsem hlavní koučkou tohoto týmu. Chci, aby tréninky a zápasy byly v přátelské atmosféře. Jinak navrhuji, abychom si tykali." Co nejmileji jsem se usmála.

Všechny jsem si projela pohledem, když jsem narazila na boha. Blonďaté vlasy na bok a oříškové oči. On mi věnoval jeden pohled a potom si začal zavazovat brusle.

Všichni se mi představili a v kabině panovala přátelská atmosféra. Všechen stres odpadl a já si připadla, jako s kamarádama v hospodě.

"Hope?" Promluvil za celou dobu Justin a lehce se usmál. "Jo?" Hlavu jsem natočila na něj. "Dneska v šest je u mě oslava nového trenéra. Kam pro tebe mám přijet?" Tentokrát se na mě nekoukal.

"Umh, pošlu ti adresu do zpráv" říkám, ale  Jamie mi dal schválně hokejku před pusu, takže Justin nic neslyšel. "Cože?" Křikl po mě a zvedl pohled na mě pohled

"Říkám, že Ti adre..." V ten moment cítím zase hokejku u svých úst. Snažím se hokejku Jamieho odstrčit, ale nedaří se mi.

Justin pokroutil hlavou a sarkasticky odpoví "Ty neumíš mluvit?" Všichni kolem Jamieho a mě se začali smát. Vstala jsem, abych mu to řekla, protože jsem usoudila, že Jamie toho nenechá.

Šla jsem k Justinovi, ale v půlce cesty jsem zakopla o brusle. Švihla bych sebou o zem, ale ustála jsem to. " Ani chodit neumí" uchechtl se. "Pošlu ti to do zpráv" řeknu trošku uraženě a sednu si vedle něj.

Najednou mi začne zvonit telefon. Telefon uchopím do ruky a přejedu po displeji, abych hovor přijmula.

"Ano, Chelsey?"

"Sniper mi utekl a je na louce a já ho nemůžu chytit!" Řekne udýchaně. Sniper je můj kůň. Je hodně dominantní

"Cože?!" Křiknu a zoufale se zvednu. Momentálně se na mě dívali všichni.

"Slyšela si!" Řekne a zoufale křičí jméno mého koně.

"Kurvadrát! Hele, zkus ho nalákat na jablko. Já přijedu za půl hodiny" šeptnu.

Hovor ukončím a kouknu na všechny. "Já se vám moc omlouvám, ale utekl mi můj kůň. Dnešní trénink vynechám. "  Řeknu a Justin mi sebere telefon.

Kouknu na něj, co dělá. Píše tam svoje telefonní číslo. Uloží se tam, jako "Sexy boy"  pěstí ho bouchnu do ramene, ale on tam má chránič. Zasyčím a začnu si protřepávat ruku.

"Hele, napiš tam tu adresu" mrkne na mě a já se usměju. Rychle si vezmu věci a než odejdu se rozloučím .

...

Doběhnu ke stáji a tam vidím zoufalou Chelsey. "Ahoj, kde je ten vůl?" Zakřičím z dálky a ona ukáže na roztomilého hnědáka. Vstanu a běžím za ním.

"Snipere! Co blbneš?" Řeknu, když ho držím za ohlávku. Bohužel už to nevydržím a obejmu ho. Až se od něj odtáhnu dám mu pusu na tu roztomilou hlavičku.

Když jsem vedle Chelsey, tak Sniper nahodí jeho kukuč. Nad tím protočím oči. Mám vážně vychcanýho koně. "A to jak?" Řekne udiveně Chelsey, když jsem Snipere chytla na první pokus.

"To láska. Jdem na vyjíždku" Ona přikývne. A já Snipera odvedla do umývárny. Začala jsem ho kartáčovat a přitom jsem si s ním povídala.

Nasadila jsem dečku a na to sedlo. Začala jsem uvazovat podbřišák a to dá celkem zabrat. Mezitím mi zavibruje zadek.

Sexy boy: Shawty, tu adresu.

Me: palmstreet 76

....

Je půl šesté a já si dodělávám​ řasy. Koukám na sebe do zrcadla a musím se usmát. Mám hubenou postavu, kterou získávám hladověním. Je to špatně, vím to. Anorexie je nemoc se kterou se musí bojovat, ale já podléhám.

Naposledy se kouknu do zrcadla a jdu dolů za Justinem.

Uvidím jeho auto. Rychle vyběhnu k autu. Jsem nervózní, ale co se dá dělat.    Otevřu dveře od spolujezdce a pozdravím Justina, který jen kývne ne pozdrav.

Justin se rozjel a já se dívala z okýnka.  Z ničeho nic ucítíme ruku na mém stehně. Strašně se leknu a trochu vyjeknu. "To jsem já" zasměje se Justin. Poté sundá ruku a chytne moje dlouhé vlasy. " Ty vlasy jsou boží" řekne upřímně.

"Díky" uchechtnu se.

...

"Hope donesl jsem ti vodku" řekl Justin a já se na něj nechápavě koukla. "Jayi, já nepiju" řeknu a on ke mně přijde s panákem. Položí ho na stůl a obmotá ruce kolem mého krku, jakoby mě chtěl škrtit.

Nevěděla jsem, co mám čekat. Možná jsem se trošku bála. "Ty se mě bojíš?" Řekne vyděšeně a trošku zklamaně Justin a okamžitě mi krk pustí. "Ne, jen nevím, co děláš." Usměju se na něj.
Nakonec mě donutil vypít tři panáky. Sice to není moc, ale mně to stačí, protože nepiju. "Naučíme Hope hrát hokej!" Zařve Jamie a Justin přikývne a rozběhnou se druhého pokoje.

Vykulím oči a nevím, co mám čekat. Zajdu do druhého pokoje a tam uvidím PlayStation a NHL hokej. Začala jsem se smát a sedla jsem si k nim.
____

Ahoj, jak se vám story líbí​? Další část vyjde zítra. Jinak vám sem dám trailer

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 01, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

NHL, Justin BieberKde žijí příběhy. Začni objevovat