I'm straight [CZ]

39.

Něco se stalo.
Skončil jsem s hraním, Josh na mě jen zíral a já jsem ho chtěl z toho vytrhnout. "Joshi?" Začal jsem. Stále zíral. "Joshi!" Tlesknul jsem mu před obličejem, vrátil se zpátky na zem a začal tleskat. Začal jsem se červenat, fakt hodně, a tak jsem zkoušel schovat svůj obličej.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se, když jsem se na něj nechtěl podívat. Obličej jsem měl skloněný a trochu otočený, takže nemohl vidět, jak jsem zrudnul.
"Jo...jsem v pohodě," otočil jsem se. "Já, uh, já mám hlad. Pojďme si dát něco k jídlu," řekl jsem a vstal jsem od piana. Když jsem došel ke klice, ucítil jsem jeho ruku na mém rameni.
"Můžeme si promluvit?" Zeptal se.
"Jo...," řekl jsem váhavě.
Sedl si na postel a já si k němu přisedl.
"Vím, že o tom nechceš mluvit, chápu to. Jen chci vědět, co to s tebou je. Tentokrát nebudu křičet, vím, jak moc tě to stresuje. Nemusíš mi to ani říkat, ale...co se děje? Říkával jsi mi všechno a tím myslím všechno. Cítím se, že se to změnilo, protože teď jsem já ten, kdo se ptá. Většinou to je naopak. Všichni říkají, že jsi v pohodě, tak co je?" Zeptal se. Tohle je moje šance, ne? Mohl jsem mu to konečně říct, protože jsem to řekl Jenně, mamce a moji sourozenci to nejspíš vědí od mamky. Řekl mi, že je gay, tak jak moc špatně to mohlo dopadnout? Nechtěl jsem nic posrat, stejně mě nejspíš nemiloval.
"Já--já---," začal jsem koktat, "chci ti říct--chci ti opravdu, opravdu moc ti to chci říct," řekl jsem popravdě, "ale nevím jak."
"Nemůže to být tak strašný, ne?"
"Není to strašný! A to je přesně to, co je strašný. Neměl bych kvůli něčemu tak blbýmu být takhle naštvaný," zesmutněl jsem.
"Na tom nezáleží, Tyi. Nebudu tě soudit. Proč se tak bojíš říct mi to?" Zeptal se.
"Nevím, jak to vyjádřit slovy," začal jsem vstávat z postele.
"Zkus to," řekl klidně. Několikrát jsem otevřel pusu a zkoušel jsem mu nepozvracet celou podlahu.
Pak jsem silně stisknul zavřené oči a zkusil to. Hodně koktavě jsem vypouštěl slova z úst, "Já--er--já-já-ne...já fakt--nemůžu, já--já bych rád...rád bych...Joshi," zhluboka jsem se nadechl, moje oči byly stále pevné zavřené, "Miluju tě, Joshi," řekl jsem s třesoucím se dechem, "jakože opravdu...miluju tě...hodně," zopakoval jsem. S Joshem jsme byli přátelé celý můj život a teď jsem byl hodně vyděšený, bál jsem se, že mě bude nenávidět, a tak jsem nechal oči zavřené. Měl jsem je stisklé tak pevně, jak jsem jen mohl. On byl potichu, takže jsem tam jen stál a chtěl jsem utéct, jet domů se zavřenýma očima..., ale pak, zničeho nic, jsem ucítil jeho rty na těch mých.