they don't know about us x lrh | CZ |

33

9/11/2016 – Los Angeles, Kalifornie, pohled Roxy

"LA, LA, baby," pozpěvovala jsem si písničku od Jonas Brothers, zatímco jsme kráčeli po letištní hale směrem k východu. Kupodivu tu bylo pouze pár fanoušků, kteří zachovávali klid i přesto, že už k nim mířil Ashton i Michael.

Pohledem jsem zabloudila směrem k Lukovi, který před sebou tlačil vozík s našimi zavazadly, a hlavou kývla směrem k fanouškům. "Jdi za nimi," pobídla jsem ho, přebírajíc od něj vozík.

"Zvládneš to? Před vchodem máme zaparkované auto," vyptával se starostlivě a do rukou mi vložil klíčky od auta, které mu předtím stihl dál Ashton.

"Samozřejmě, že to zvládnu," pohladila jsem po tváři, nechávajíc se od něj zlehka políbit na rty. Rukou jsem ho od sebe se smíchem odstrčila a popostrčila ho směrem k fanouškům, kteří na něj trpělivě čekali.

S úsměvem jsem vyšla ven a vydala se k černému autu, které jsem moc dobře poznávala.

"Proč nejsi s nimi?"optala jsem se zmateně Caluma, který se z ničeho nic objevil vedle mě.

"Nemohl bych tě nechat odřít všechnu práci," mrkl na mě koketně, za což si vysloužil slabou ránu do ramene.

Odemknula jsem auto, otevírajíc kufr, do kterého Calum okamžitě začal skládat naše zavazadla. S ochotou jsem odvezla dva vozíky, načež když jsem se vrátila, všichni kluci už seděli nasáčkovaní v autě.

Posadila jsem se na zadní sedadlo vedle Luka, který poslouchal zrovna Mika, který nadšeně mluvil o jedné z fanynek, která by dle jeho slov stála vážně za hřích.

"Hm," zahuhlal Luke, neboť se k takovému tématu po naší menší hádce, která proběhla před pár dny, nechtěl vyjadřovat.

"Luku, o takových věcech se můžeš normálně bavit i přede mnou," zasmála jsem se pobaveně.

Po chvíli se blonďák konečně rozhoupal a bezstarostně téma rozvíjel dál. S úsměvem jsem hleděla z okna, pozorujíc ulice plné lidí. Ameriku jsem milovala, nýbrž to nebyla Austrálie.

Ashton nás vysadil před barákem, který si Luke pořídil před nedlouhou dobou. Ostatně jsem v tom domě byla dohromady tak dvakrát, protože ještě loni jsme pobývali v jeho starém bytě.

"Být tu sama, tak se tu zblázním," zkonstatovala jsem, když jsme přišli do velkého obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní. Bezostyšně jsem ze sebe uprostřed místnosti skopala boty a rozplácla se na bílou pohovku. Luke odložil kufry na zem a lehl si vedle mě. V tichosti si položil hlavu na mé bříško, což pro mě bylo jako výzva toho, že ho mám začít vískat ve vlasech. Spokojeně zafuněl, když jsem tak učinila. Miloval, když jsem to dělala.

"Nevím, jestli se mi chce spát, nebo jestli právě nahromaďuju energii,"ozval se po chvíli, otáčejíc hlavu tak, aby mi viděl do obličeje.

"Kdy poletíme do Sydney?" pozvedla jsem najednou obočí, vzpomínajíc si na jeho rodinu.

"Ty's mě neposlouchala," ohrnul uraženě ret.

"Ale poslouchala," protočila jsem očima, snažíc se dostat svým obličejem k tomu jeho co nejblíže. „Jestli chceš, můžeme tvou nahromaďující se energii znovu vyčerpat," zakmitala jsem laškovně obočím. Luke najednou odhodil jeho uražený pohled a sám se ke mně natáhl pro polibek.

"Takže už to nemáš?" zeptal se nadšeně, přejíždějíc mi jeho dlouhými prsty po bříšku.

"Ne," pokroutila jsem se smíchem hlavou, vzpomínajíc si, jak mi ještě před třemi dny nosil teplé obklady, aby mi pomohl zmírnit bolest v podbřišku, a čokoládu, z níž mi polovinu snědl.

"V tom případě s tvým návrhem souhlasím," vyšvihl se nade mne a zlehka mě povalil zpátky na záda.

A o tuhle ztělesněnou dokonalost mám jednou přijít?

---

15/12/2016 – Sydney, Austrálie, pohled Luka

"Tak co, ženáči?" bouchl mě do ramene Ben, když jsem vešel do obývacího pokoje našich rodičů. Jenom jsem se nad ním uchechtl a vzal si od Jacka nabízenou láhev piva.

"Nestěžuji si," zvedl jsem ruce ve znamení obranného gesta, když do mě chtěl Ben praštit.

"Jako malí," ozval se nám za zády hlas naší mámy, za kterou stála Roxy s úsměvem na tváři. Oba moji bratři se s ní přivítali tak nadšeně, až mě to zarazilo.

"Už ti leze na nervy?" rýpl si táta s pohledem těkajícím z jednoho na druhého.

"Ani nevíš jak," zavtipkovala, objímajíc mě jednou rukou kolem pasu.

"Já osobně si to představit dovedu," prohlásil Jack, než odešel do zahrady, kde už byla Celeste, která zrovna nandávala převracela maso na grilu.

"Mami, zastaň se mě," popotáhl jsem hraně nosem, načež však ona pouze pokroutila hlavou a směřovala stejným směrem jako předtím Jack.

Roxy se mi vysmála, než se vydala za nimi, aby se mohla přivítat s Celeste. Překvapovalo mě, že měli tak dobrý vztah. Ve skutečnosti mě překvapovalo, že měla tak dobrý vztah s každým z mé rodiny. Ale pak se na mě podívala tím jejím nevinným kukučem a roztomilým úsměvem a já pochopil, proč ji měl každý rád.

Nejen, že mile vypadala i přes její styl oblékání a červené vlasy, ona i milá byla. Uměla lidem naslouchat a bavit se s nimi o čemkoliv, o čem zrovna chtěli. Uměla vyhovět a uměla pomáhat.

"Luku, prosímtě, pomůžeš mi přinést talíře a skleničky?" probrala mě z mého uvažování Roxy, která se najednou objevila přede mnou.

"Nemusíš to dělat, řeknu Benovi, aby mi s tím pomohl," pohladil jsem ji palcem po tváři, odkládajíc své pivo na římsu nad krbem.

"Jsme rodina," usmála se s jiskřičkami v očích, čímž odhalila zuby, "nevidím důvod, proč bych nemohla udělat něco tak banálního a tím tak ušetřit práci ostatním."

"Jsi zlato," políbil jsem ji zlehka na tvář, tahajíc ji sebou do kuchyně. Podal jsem ji několik talířů i s příbory, načež jsem vyndal z vedlejší police ještě několik sklenic. Společně jsme vešli na zahradu, pokládajíc všechno nádobí na velký dřevěný stůl.

"Mimochodem, lásko," přitiskla se mi na záda, objímajíc mě zezadu kolem pasu, "jsem diamant. Ne zlato. Diamant."

"Jsi všechno," otočil jsem se k ní, koutkem oka si všímajíc mé mámy, která nás se štěstím v očích pozorovala. "Moje všechno."

"Jedině tvoje," usmála se, hledíc mi do upřeně do očí. "Nikoho jiného bych ani být nechtěla."

A ač bych to nikdy předtím nepřiznal, tohle byl vztah, který jsem tolik potřeboval. Vztah s člověkem, který mě bude milovat a vztah, který mi bude dodávat pocit stálosti, který mi posledních pár let tolik chyběl.

"Jídlo je hotové," zvolala pyšně Celeste, nesouc plný tác masa na stůl. Rychle jsem ještě políbil Roxy na čelo, než jsme se každý posadili na jinou stranu stolu.

V tichosti jsme se pustili do jídla. Samozřejmě... to ticho ale netrvalo tak dlouho, jak by mělo, protože ani ne o pět minut později už jsme se všichni ponořili do konverzace o Vánocích, které se každým den blížily víc a víc.

"To budou naše druhé společné Vánoce s Roxy," připomněla nám najednou máma, což mě donutilo vzpomenout si na loňské Vánoce. Tehdy jsem ještě ani netušil, jak moc tuhle dívku budu jednou milovat. Je to tak dávno a přitom tak nedávno.

"Pro některé z nás to bude premiéra," zasmál se Ben, přičemž Roxy poplácal po temeni hlavy.

"Tak snad to bude velkolepá premiéra," ušklíbla se na něj hravě, šťouchajíc do něj prstem, když ji rozcuchal vlasy.

Musel jsem se nad tím pousmát. Není nic lepšího, než když si vaše rodina zamiluje někoho, koho celým srdcem milujete. 

Ano, celým srdcem milujete.