Nevlastní bratr Lucas

9.část

Ráno jsem měla fakt depku! Dnes mám mít poprvé tělocvik v této škole a já nevím co si vzít na sebe. Jak jinak.

Po dvacetiminutovém vybírání jsem si vybrala černé kraťásky a bílé tílko.
To jsem si hned dala do své kabelky, a kdyby něco, tak některé učení mám ve skříňce

K: Dobré ráno
L: Dobrý. Mimochodem ti to moc sluší
K: Ohh... děkuju to tobě taky.

L: už si zkonzultovala s mámou ten
    školní zájezd?

K: Jo. Večer jsem s ní mluvila a byl u        toho i tvůj táta a oba dva můžeme.

L: O to větší bude sranda. ,,Mrkl na mě"

K: Jak to myslíš?
L: radši nic a pojď už do auta, nebo
    přijdeme pozdě

***

Zastavili jsme u místa u školy, kde sedává Lucas s tou jeho partou.

L: Čau kluci, tak můžete na ten zájezd?

Ja: Jop já můžu.
E: Já jen jestli jede Kattie.
L: Ta jede ale zapomeň! Je moje.
E: Čau Em co tu chceš?

Em: Jdu sem za Kattie.
K: Jé ahoj, ráda tě vidím.
Em: To já taky. Pojď se mnou

Vešli jsme jako obvykle do třídy na naše místo v zadní lavici u okna.

Em: Kattie? Tobě se líbí Lucas?
K: Proč se ptáš?
Em: Často vidím tvé pohledy na něj.

K: A to je problém?
Em: Střídá ve škole holky a je to haj*l.

K: Jak tohle víš?
Em: Jednou jsem s ním chodila a   
          zradil mě. Hned další den byl
          S jinou.
K: Em! Moc mě to mrzí! Je mi to líto.
Em: Nemusí. Je to prostě zmetek.

K: No přijdou mi divní. Dnes ráno se
   bavil Lucas s Erikem a Lucas se ptal
   jestli pojede a prej jen, když pojedu
   já a Lucas: Zapomeň ta je moje.

Em: No tak to si dávej pozor.