Tajemství z minulosti✔

Ráno

Snad mě Bůh vyslyšel. Už se mi nechce tolik brečet. Jen mi stékají slzy, ale nezvlykám. Pouhé slzy, jen slaná voda bez zvlyků, bez pocitu zoufalství a samoty.

Tak fajn. Už jsem vzhůru a ležim v posteli se zavřenýma očima. Ještě že je sobota. Vždy se o víkendu válim v posteli. Jsem šílený lenoch.

Válim si to takhle v posteli a poslouchám to krásné ticho. Tak moment! Proč slyším dech?

Otevřu jedno oko a hned druhé. Sednu si a rozhlednu se po pokoji. Nikde nikdo. Tak proč stále slyším něčí dech? Podívám se vedle sebe na postel a odkreju pořinu.

To si ze mě dělá srandu!

Tak on si myslí, že si tu může spát v mé posteli a nic se mu nestane. Já mu jeho ego rychle schodim. Jen počkej. Musela jsem se potměšile usmát.

Zavřískala jsem nahlas a vystrčila ho z postele. Se žuchnutím spadl s postele. Vylekaně se rozhlížel po pokoji, co se děje.

,,Co si sakra myslíš, že děláš?!" rozkřikla jsem se na něj a jen s těží jsem si udržovala rozzlobený výraz. ,,Tohle si zkoušej na coury a ne na mě! Á ven!" ukázala jsem na dveře. Vyděšeně se na mě podíval, a když mu došlo, co jsem mu řekla, tak se sebral a zrychleným krokem vyšel s pokoje.

Když zavřel dveře, rozzesmála jsem se na plné kolo. Musela jsem si lehnout na postel, jinak bych se neudržela. Už mě od smíchu bolelo břicho. Takhle jsem se dlouho nezasmála.

David nejistě otevřel dvěře. Nakoukl dovnitř. Opatrně se na mě podíval. Naznačila jsem mu, aby počkal, až se přestanu smát. Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Stále jsem viděla před sebou jeho vyděšený výraz, když sletěl z postele. David si s opatrností sedl na kraj postele a vyčkával. Musela jsem se uklidnit, ale kdybych nemusela, tak nepřestávám.

,,Promiň, ale měl ses vidět." řekla jsem mu, když jsem se přestala smát. ,,Zasloužil sis to. Co tě to napadlo?"

,,Včera jsi mi usnula na rameni u televize." pronesl tiše, jako bych ho chtěla uškrtit. ,,Přenesl jsem tě sem do postele. Na chvíli jsem si k tobě lehl. Neměl jsem co dělat. Začala jsi sebou šít, tak jsem se tě snažil uklidnit. No a pak jsem usnul." přiznal se.

,,Tak moment. Ale když jsem v noci zpívala, tak jsem tě tu neviděla." divila jsem se.

,,Mám lehké spaní. Probudila jsi mě, jak jsi máchala rukama. Schoval jsem se pod peřinu. Probudila ses a během chvíli jsi vstala. Asi jsi byla v polospánku, protože jsi neslyšela šustění peřiny, když jsem opatrně vykoukl. Chtěl jsem vidět, jak se vyhoupneš na střechu. Jak to sakra dovedeš?" cítila jsem, jak červenám.

,,Když ti řeknu, intuice a instinkty, tak co si pod tím představíš?" zeptala jsem s úsměvem a lehla si do postele. David zvedl obočí. ,,No co," řekla jsem dotčeně. ,,Je sobota a hodlám ji proválet."

,,A můžu se připojit?"

,,Ale, tobě se nějak zalíbilo v mé posteli." řekla jsem pobaveně. Posunula jsem se, ale na manželské posteli je místa dost. Ano, libuji si ve velkých postelích.
David s úsměvem do ní skočil.

,,Nepustíme si něco?" zeptal se mě po chvíli.

,,A co?" opáčila jsem.

,,Záleží co máš v počítači." vstal a šel se podívat, co za filmy mám.

Pustil počítač a prohlížel si moji sbírku filmů a seriálů. ,,Máme rádi kriminálky?"

,,Jo. Miluju kriminálky, hlavně ty co řeší případy originálně. Castle, Vražebná čísla, Sběratelé, ale samozřejmě klasika jako je Sherlock Holmes, ať už moderní či dobový."

,,Kde jsi skončila?" zeptal se se zájmem a otočil se na mě.

,,Castle na zabití. Sedmá série, čtrnáctý díl." odpověděla jsem pohotově.

David se uchechtl a pustil díl, který následoval. Šel si zpátky ke mě lehnout.

Aniž bych chtěla, přetočila jsem se na bok. Což znamenalo, přitulit se Davidovi. Chtěla jsem se otočit zase na záda, ale Davidova ruka mě přivinula k jejímu majiteli. Dostala jsem nutkání zaprotestovat, ale poddala jsem se. Je příjemné být znovu v něčí náruči. Ale záhy to vyvolalo vzpomínky. Zničující vzpomínky. Vzchop se! Vzchop se a začni znovu žít! Budou to tři roky. Nemůžu se stále otáčet přes rameno a bát se.

,,Diano?" slyšela jsem Davidův hlas.

,,Jo?"

,,Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně. ,,Ptal jsem se, jestli nemáš hlad."

,,Ne nemám, já si počkám na oběd." ještě že není bystrý.

,,A jsi v pořádku?" sakra! ,,Odpověděla jsi až na potřetí." oznámil ustaraně.

,,Jen jsem se zakoukala. Když sleduju nebo poslouchám, co se mi líbí, tak často vypínám vnímání okolního světa." je to pravda, jen ne teď.

,,Budu dělat, že jsi mi odpověděla a že ti to věřim." řekl klidně, ale věděla jsem, že ho spaluje zvědavost. Nechala jsem to být a dál sledovala Castla.

Nevím kolik dílů jsme shlédli, ale z vnímání kriminálky mě vytrhl mamčin hlas.

,,Jak dlouho se tentokrát budeš válet v posteli?"ozívalo se z chodby. ,,Za chvíli bude oběd tak bys..." zarazila se při pohledu na mě a můj živý polštář. ,,Davide, mohl bys mě prosím nechat s Dianou o samotě." požádala chladně Davida. Neochotně jsem zvedla svou hlavu z jeho hrudi a přikývla jsem, aby odešel. David tedy nechápavě, ale poslušně, odešel. Počítám, že ne moc daleko a že bude poslouchat za dveřmi. Klidně může, mamka není hloupá a bude si dávat pozor na pusu. Snad.

,,Můžeš mi říct, co tě to napadlo!?" zeptala se mě se zvýšeným hlasem a s nechápavým výrazem v obličeji.