Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

22. Kapitola

Ahojky přátelé! Máme tu další kapitolku... :D Doufám, že se bude líbit... :D 
Good luck se čtením! <3

Draco

Nikdo netuší, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Jak dlouho jsem se snažil, aby mě přestala nenávidět a poddala se mi. Když jsem přitiskl své rty k mým, celé mé tělo se rozvibrovalo a já se přestal ovládat. Přitiskl jsem se k ní co nejvíc, vnímal jsem každý milimetr jejího těla. Celým tělem mi projela obrovská vlna tepla pramenící v srdci, které se málem rozskočilo, kdykoliv jsem se jí dotkl. Dočkal jsem se...

Flashback - Hermiona

...Když jsem se od sebe odtáhli, zůstali jsme chvíli v objetí. Připadala jsem si tak bezpečně a křehce. Zabořila jsem mu nos do ramene a vdechovala jsem jeho vůni. Tu vůni, ze které se mi motala hlava."Pojď," zašeptal mi Draco do ucha, odtáhl se ode mě a popadl mě za ruku. 
Táhl mě přes celou školu až do patra, na kterém jsme si měli dát původně sraz. U sochy Marwina Bradáče. Zalezl za ni a přitáhl si mě na klín. "Tady se schovávám často. Vlezeme se sem oba. Bude to taková naše tajná schovka," řekl tajemně. 

Hermiona

"Absolutně nevím, co se to se mnou děje," prolomila jsem ticho. Seděli jsme za sochou Marwina Bradáče. Byla jsem stočená v Dracově náruči a hlavou jsem mu spočívala na rameni. Sledovala jsem naše ruce, které propletené ležely na mém klíně. 
"To jsem já nevěděl pět let," odpověděl. Jeho hlas byl tekutý jako med, pohrával si se slovy a to se mi líbilo. 
"A teď už to víš?" zeptala jsem se ho.
Nadzvedla jsem hlavu z jeho ramene a podívala jsem se mu do očí. Sledovaly mě něžným pohledem. Rozpletl naše ruce a jednu mi položil na krk. Věnoval mi jeden hluboký pohled.
"Ano, vím," řekl a znovu mě políbil. 
Prožitek z druhého polibku byl snad lepší než z toho prvního. Projela mnou obrovská vlna tepla a donutila mě se na něj co nejvíc přitisknout. Neznala jsem vlastní tělo. 
"Počkej," odtrhla jsem se od něj, "Měli bychom si promluvit."
"A o čem?" zeptal se, sklonil hlavu a začal mě líbat na krk. 
"Jak se to vlastně stalo?" zeptala jsem se.
"A co?" zamumlal mi do krku.
"No, tohle!" řekla jsem, "Jak jsi se do mě zamiloval?!" 
"Já vlastně sám nevím. Začala ses mi líbit už v prvním ročníku...

Flashback - Draco

Seděli jsme ve vlaku, který nás poprvé vezl do Bradavic. Měl jsem jedno kupé jen pro sebe, byli tam se mnou jenom Crabbe a Goyle, dva hromotluci, které jsem potkal na nástupišti. Koukal jsem z okna a sledoval krajinu, která rychle ubíhala kolem oken. Najednou se otevřely dveře do kupé. Otočil jsem hlavu a spatřil jsem v nich dívku, která už se stihla převléct do školního hábitu. Tvářila se poněkud panovačně, ale mně se zalíbila.
"Promiňte, ale neviděli jste tu žabáka?" 
Žabáka?
"Ne, ale pokud bychom ho našli tak víme, že ho nemáme dávat do školní kuchyně," řekl jsem. Byla to hned ta první věc, která mě napadla. Crabbe s Goylem se rozesmáli, ale ta holka se na mě podívala tím nejhorším pohledem, co mi kdy kdo věnoval.

.     .     .

Když nastalo Zařazování, byl jsem nervózní. Co když se nedostanu do Zmijozelu? Budou se na mě rodiče zlobit nebo to nějak vezmou? Celá naše rodina chodila po generace do Zmijozelu, takže se nemám čeho bát, ale i tak. V každé rodině se může najít černá ovce, která půjde jiným směrem. Profesorka McGonagalová nás vedla Velkou síní dopředu před stůl, u kterého seděli učitelé. Měl jsem to štěstí, že jsem šel hned za tou holkou, kterou jsem potkal ve vlaku. Celou dobu jsem ji sledoval. Vlasy měla rozčepířené a trčely jí na všechny strany. Její chůze byla strojená, hlavu měla zvednutou nahoru. 
Profesorka začala vyvolávat naše jména. Jako první vyvolala Hannah Abottovou, kterou klobou zařadil do Mrzimoru. Následovalo několik dalších jmen a pak: "Hermiona Grangerová." 
Tak takhle se jmenuje! Pomyslel jsem si, když jsem sledoval, jak vykročila ke stoličce. Nedala na sobě znát ani trochu nervozity. Posadila se na stoličku a nasadila si klobouk.