II.

85 16 6
                                    

***

Došla jsem před dveře, kde bylo tučně, na papíře, napsáno šatna One Direction. Neobtěžovala jsem se ani s klepáním, stejně tam bude jen Lou a kluci. Vešla jsem dovnitř a dveře za sebou zase zavřela .

,, Elizabeth, prosím, vezmi si k sobě Nialla, já potřebuji ještě poupravit vlasy Louisovi." S umělým úsměvem jsem se otočila na Nialla, který seděl na pohovce a s nechutí se na mě díval. Pořád nechápu, proč se před ostatníma chováme, tak jak se chováme.

,, Taj pojď, Horane." Pohodila jsem vlasy a odsunula židli od zrcadla. Niall se posadil a asi další minutu přesedával. Do ruky si vzal mobil a něco tam vyťukával, já si místo mobilu vzala hřeben a fén. Ještě jsem se naposledy podívala na mobil a zarazila mě tam zpráva od Nialla.

Ty + já + pizza = Večer u tebe.

Byla jsem si jistá, že zkoumá můj odraz v zrcadle a proto jsem jen nepatrně kývla. Nic mi nebránilo v tom, abych začala dělat svou práci a proto jsem zapnula fén a pomalu dávala jeho vlasům tvar.

Všichni kluci už stáli v backstage a myslím, že byli plně připraveni vystupovat. Já s Lou už jsme byly připravené k odchodu, ale ještě jsem se otočila.

,, Zkusíš přijít po koncertu s mokrými vlasy a jsi mrtvý muž, Horane." Podívala jsem se na něj a ukazováček zabodla do jeho hrudi. Následně jsem odkráčela do VIP prostoru, který byl úplně nahoře a sledovala dění okolo mě.

**

Koncert jsem si s plnou parádou užila, ale jak jsem řekla, zkusí přijít s mokrou hlavou a je mrtvý muž, tak myslím, že opravdu mrtvý bude. Nějaký idiot si na sebe nechal vylít dva litry vody a určitě to nebyl Horan. Já už stepovala v backstage, aby si mohl vyslechnout všechny mé nadávky vůči jeho osobě. Čím víc jsem slyšela smích, tím víc jsem byla naštvaná.

,, Horane, myslím, že máš problém." Vysmál se mu Louis, když zahlédl, jak se tvářím.

,, Jo, Horane, myslím, že máš problém." Zavrčela jsem a opět ho dloubla do hrudi. ,, A to velkej." Znova se můj ukazováček zabořil do jeho hrudi. ,, Příště si chystáš oblečení sám. Příště si ty vlasy upravuješ sám. A příště.. prostě příště."

,, Elizabeth, je to jenom voda. Nedělej z toho tragedii." To je jak kdybych vběhla do nějakého rozhovoru, udělala jim tam ostudu a řekla, byl to jenom rozhovor, nedělej z toho tragedii.

,, Sereš mě, víš to?" Poodstoupila jsem od něj a vzhlédla mu do očí, abych tomu dodala tu vážnost.

,, Vím. A víš, že si to celkem dost užívám." Vztyčila jsem prostředníček a naštvaně odešla do šatny, kde jsem si sebrala všechny svoje věci. Na stůl položila visačku a odešla.

**

Tiché zaklepání na mé dveře mě donutilo vstát z té pohodlně vyhřáté postele. Cestou jsem si přes sebe přehodila šedivou deku a šla otevřít. Za dveřmi stál Niall a ruce držel mou visačku.

,, Nezapomněla jsi si náhodou něco?" Drze se usmál a vkročil do mého apartmánu. Zavřela jsem dveře a šla za Niallem, cestou položil visačku na stůl a mířil k posteli

,, Proč jsi si tolik jistý, že jsem to tam zapomněla? Třeba jsem tím chtěla dát najevo, že končím." Zasmála jsem se a lehla si k Niallovi. Hlavu jsem položila na jeho hruď a on si ruku přehodil přes moje ramena.

,, Nedokázala by jsi nás opustit, si myslím. A teda hlavně mě, no." Zasmál se a já s ním. ,,Egoisto egoistickej."

***

Dneska trošku kratší díl, ale doufám, že v příštím vám to vynahradím. Do komentářů mi můžete napsat, co si zatím o příběhu myslíte. Sama si nejsem úplně jistá, jestli byl dobrý tah z nich udělat přátelé, ale co s tím už udělám, no. :DD

LITTLE THINGS |N.H|Kde žijí příběhy. Začni objevovat