Purple Smoke

Kapitola 22

„Jak jsi ho našla?" podívala jsem se na deník v jejích rukách. Potměšile se usmála. Dávala si z odpovědí hodně načas. Tohle jsem na lidech nesnášela. Někteří si mysleli, jak tím nebudou zajímaví, když vás napínají. Většinou jsem od těhle lidí udělala obrovskou zpátečku směrem pryč. Ale Cissy je jiná.

Nevyužije vás pro své cíle jako ostatní, ale snažím se vám pomoci. Možná se zdá trochu arogantní, povýšená a sobecká, ale to je jen maska, která ji má ochránit před dotěrnými pohledy ostatních. Stranila se ostatním proto, aby ji nechali na pokoji. Přijela jsem jen kvůli mně a Blue. Pořád ale nechápu, proč můžu Nákazu zastavit jen já. Nejsem ničím vyjímečná.

„Vidíš támhletu šperkovnici?" namířila Cissy prst směrem na tu věc, co vypadala jako krabička. Lehce jsem přikývla. „Ta tvoje sestřička ji trochu předělala. Šperkovnice má uvnitř zabudovaný mechanický systém, který, když ho správně použiješ, otevře tajnou schránku. No, já jsem to udělala. Vyjela ta schránka a uvnitř jsem našla tohle."

Vykulila jsem oči. Blue je pořádně mazaná a chytrá. Tohle bych od ní teda nečekala. A teď ten deník stačí jen otevřít a přečíst. Uděláme, co se tam píše a všichni budeme zachráněni. Jen kdyby to bylo takhle lehké. Nic ale nedostanete zadarmo. Cissy pozvedla obočí a otevřela deník. Stránky se samy od sebe rozhýbaly, až se otevřely na příslušném dnu. Zatajila jsem dech.

Dnes jsme s manželem opět pracovali na výzkumu. Všechno se to zdá tak divné. O dráze vědkyně jsem snila už od dětství. Ale teprve před pár týdny jsem dostala zvláštní nabídku, která mi měla zajistit postup do vyšších kruhů.

Stále mi vrtalo hlavou, proč si Londýn vybral mě. Mladou, začínající ženu, která dosud žila v zapadlém městě uprostřed Anglie. Ze všech stran nás obklopovaly hory a moře. Lidé tady nejsou ničím zvláštní a nenabídnou monarchii žádné výhody. Ani přístav se tu nedá postavit. Loď by ztroskotala na skalnatých výběžcích, které vystupují z moře.

Londýn po nás žádal, abychom mu přinesli výzkum všech vraků, které se nachází poblíž města. Zpočátku jsem to pokládala za nesmysl. Bickerley vzniklo až v polovině 19. století. Nikdy se tu nenacházela žádná obchodní cesta. Historické prameny mi ale brzy ukázaly, jak moc jsem se mýlila. Pár lodí tu ztroskotalo. Podala jsem toto hlášení do Londýna.

Brzy se tu objevila ponorka. Vydala se zkoumat vraky. Nevěděla jsem, k čemu to potřebovali, ale nás vzali s sebou. Na jednu loď nás donutili nainstalovat podivné zařízení, které ze sebe vydávalo podivnou fialovou tekutinu, spíš dým. Nebyl zvláštní jen svou barvou, ale i tím, že po ničem nepáchl.

„Podívej se, jsou tu i obrázky!" vyjekla jsem a začala ukazovat na místo, které zaplnili fotkami. Na některých jsem zahlédla i svou prababičku v době výzkumu.

„Myslím, že už víme, odkud se dým bere. Musíme jen najít tu loď a sehnat si ponorku," prohlásila Cissy, jako by to bylo lehký jako facka. Dejme tomu, že ostatní nějak seženeme. Kde ale chce, sakra, vzít ponorku?

OPRAVENO: 04.07. 2019