Vzbudila jsem se celá udýchaná,zpocená a vystrašená.Už 2 roky se mi nezdá o ničem jiným než o té noci.Vylezla jsem z postele a šla se podívat na Adama jestli spí.Adam je můj 6 letý syn,jediná věc,co mě dělá šťastnou.
Koukám na hodiny a zjištiju že jsou 4 hodiny ráno.Došla jsem do kuchyně,nalila si sklenici vody a vrátila se do postele.Pořád před očima vidím to malé děvče,které jsem srazila.„Bezohledná ožralá řidička co si nezaslouží žít!"zašeptala jsem a rozbrečela se.Výčitky svědomí mě neskutečně ubíjejí a prášky už mi vůbec nepomáhají.
Nemám si o tom s kým promluvit,ulevit si.Je to mé nejhorší a nejohavnější tajemství.Vzlykání mě zcela vyčerpalo a já znovu usnula.
Zazvonil budík kolem 7 ráno a já vylezla z postele,vzbudila jsem Adama a připravila nám snídani.Když jsme dojedli oblékla jsem Adama a odvezla ho do školy.„Tak dnes buď hodný,maminka se vrátí brzo" pousmála jsem se a políbila jsem Adama na čelo.Ten mi úsměv oplatil a ztratil se v davu dětí.Když jsem se vracela domů,stavila jsem se u svého doktora pro nové léky na psychiku.Už v autě jsem jeden spolkla.Doma jsem neměla co dělat,tak jsem se rozhodla že něco poklidím.
Zapnula jsem si rádio a dala se do úklidu.Po necelých 10 minutách začalo rádio bzučet a nakonec přestalo hrát úplně.Když jsem šla zjistit co se stalo,zůstala jsem jsko opařená.Vedle linky něco stálo,silueta člověka.Přeběhl mi mráz po zádech a já ztuhla.
Postava tam stála a koukala na mě,nevěděla jsem jestli omdlít nebo utéct.„Neměla si pít" ozvalo se „Nedávala si pozor."
Tep se mi zrychlil a mě bylo jasné že jsem blázen.Rádio začalo znovu hrát a silueta zmizela pryč.Pořád sem si pokládala tu samou otázku „Byla to ona?"
Už jsem začala být nervózní,tyhle myšlenky mě trápí dlouho,ale takhle živé vidiny jsem nikdy neměla.
YOU ARE READING
Darkness,my dear friend
ParanormalAlex má za sebou těžkou minulost,podaří se jí se s ní smířit?Nebo se to naopak zhorší?