"Namjoone, můžeš mi prosím zajít koupit cigarety a vodku?"
"Jasne zlato."
Koupil jsem Jiminovi nějakou čokoládu, která mě v tom krámu zaujala. Pak jsem se řítil nahoru do hotelu.
"Co to má znamenat?" díval se Jimin na čokoládu. "Příště tě pošlu pro vajíčka a ty doneseš dítě, ne?"
"Jen jez. Jsi ve stresu." Namjoon se posadil do křesla a zase se začetl do knihy.
"Já ve stresu nejsem," řekl klidným hlasem.
"Že ne? Jsi celý bledý z toho jak nejíš. Jenom bys kouřil a pil, přitom to neděláš."
"Přestaň mě ponižovat!!!" Jimin začal křičet a zácpal si své uši.
Namjoon položil knihu a vstal. Přišel k Jiminovi a ruce mu dal pryč. "Nekřič."
Jimin se na něho podíval se slzičkami v očích a zamrkal. "Tak mě přestaň pomlouvat..." šeptl se zranitelným hlasem.
"Nemusíš se obávat. Nikdy jsem tě nepomlouval." Namjoon mluvil klidně a díval se Jiminovi do očí.
Ten jen sklopil pohled.
"Dobře?"
"Dobře."
"Dobře. A teď jez, srdíčko moje." Lehl si vedle Jimina a zapl televizi.
Jimin nejistě rozbalil čokoládu a začal do ní kousat. Po chvíli usl. Namjoon mu sebral prázdný obal a položil na stolek. Vzal ze stolku vlhčené ubrousky očistil Jimina. Měl to všude kolem pusy i na prstech. Namjoonovi to nepřišlo roztomilé nebo k smíchu. Bral to jako normální věc.
